Menzan Zuiho - významný učitel buddhismu

Chtěl bych tady publikovat článek o mistru Menzanu Zuihovi, významném učiteli, který ovlivnil a pomohl Kodo Sawakimu pochopit smysl buddhismu a zazenu.

Původ článku je nejasný, proto tady podstatné části článku otiskuju, myslím, že jde o překlad ze zdrojů kolem mistra Deshimaru.

Menzan Zuiho
Zenový mistr Menzan žil v Japonsku v letech 1682-1769, stal se mnichem v klášteře Rjučoin v oblasti Kumamoto. Když mu bylo jednadvacet let, odcestoval do Eda, dnešního Tokia, a vstoupil do kláštera Seišódžo. Tam cvičil s některými velkými mistry linie Sótó, jako byl Manzan Dohaku a Sonno Šeki, od kterého také dostal transmisi.

Kódó Sawaki znal velmi dobře Menzanovy komentáře. Často se jimi inspiroval. Jediný Menzanův text, který byl dosud přeložen do evropského jazyka, je Džidžuju zammai, ve kterém Menzan velmi podrobně zkoumá různé aspekty cvičení zazenu. To, co následuje, je shrnutím tohoto rázně psaného textu, který chce opravit omyly a znovu ustavit pravý, hluboký význam zazenu.

Pro Menzana není Buddhovo samádhi (stav soustředění za myšlením i nemyšlením), které se v sútrách nazývá různými jmény, skutečně nic jiného než zazen cvičený jak tělem, tak myslí. Buddhův zazen a zazen obyčejných lidských bytostí se od sebe neliší. Osvětluje svět Dharmy (džidžuju) zvnitřku stejně jako osvěcuje a probouzí druhé lidi (tadžuju) za vší odděleností mezi vnitřním a vnějším, mezi "já" a ostatními. Menzan cituje Rinzaie, který řekl: "Chcete-li být jako patriarchové a Buddhové, nehledejte nic vnějšího. Čisté světlo vašeho vlastního ducha se neliší od Buddhova těla čistoty." Také cituje mistra Wanšiho, který napsal: "Všechno na světě je tatáž věc jako říše mého vlastního samádhi a její podstatný smysl." Menzan se domníval, že praxe v Číně se od 10. století změnila a ztratila svou hlavní funkci, protože cvičící byli odvedeni ke studiu kóanů. Jedině Dógen se nenechal zaslepit touto pomýlenou praxí. Menzan věřil, že přestože pravý Buddhův duch byl skutečně vyjádřen v určitých mahájánových sútrách, v mnoha případech se pravé učení ztratilo, poněvadž interpretace komentátorů byly založeny na intelektuálním chápání spíš než na zkušenosti autentického cvičení. Proto jedna ze súter vyhlašuje, že Buddha po celých čtyřicet devět let, kdy učil, neřekl jediné slovo. Pravé Buddhovo osvícení tedy nemůže být zachyceno užíváním slov, intelektuálního chápání nebo klamné mysli s jejími emocemi a potřebou rozlišovat.


Menzan zdůrazňoval, že ačkoliv mnoho lidí cvičí zazen, většina z nich ho cvičí jako obyčejní lidé nebo jako stoupenci hínajány. Těch, kteří rozumí, že zazen je pravé Buddhovo satori, je málo a jsou vzácní. Tak se někteří lidé zaměstnávají kóany, které jim mají přinést osvícení, nebo zápasí sami se sebou, hledajíce "subjekt, který vidí a slyší". Jiní se snaží zapudit své klamné myšlenky, aby dosáhli "příjemného stavu bez vědomí a myšlení". Tyto a mnohé další metody pro praxi zazenu hlásali různí mistři od doby dynastie Sung. "Avšak," říká Menzan, "méně než jeden ze sta mistrů zná pravé samádhi předávané Buddhy a patriarchy."

A dodává: "Hledat subjekt, který vidí a slyší, je zbytečné. Čím více hledáte, tím více se unavíte neužitečným zápasem sami ze sebou, protože hledající a hledané nelze oddělit. Pochopte, že vaše oči se nemohou spatřit. A snažit se zapudit klamné myšlenky je jako snažit se uhasit oheň přiléváním oleje. Dógen kritizuje mistry, kteří učí, že všichni žijeme v klamu, ale když cvičíme zazen, zásluhy v něm shromážděné nam přinesou satori. Tito mistři věřili, že jakmile je satori získáno, není už třeba cvičit zazen. Někteří lidé v Menzanově době takhle cvičili, on je kritizoval a jejich postoj označoval za hínajanistický, poněvadž věčně udržoval karmu zavržení (iluzí) a dosažení (satori). "Je to jako splést si úlomek střešní tašky s hroudou zlata nebo oko mrtvé ryby s drahokamem. Taková cvičení nemají zjevně nic společného s Buddhovým samádhi nebo Bódhidharmovým zazenem."

Pravý zazen, předávaný Buddhy a patriarchy, je stav, ve kterém tělo a duch dokonalé nirvány nejsou v rozporu. "Zazen," říká Menzan, "zjevně není cvičení určené k zapuzení iluzí a získání satori. Žít čelem ke zdi bez kolísání a chápat, že obyčejní lidé a mudrci jsou jedna a táž věc." Menzan pokračuje: "Nyní podrobně objasním cestu k porozumění a realizaci tohoto samádhi. Stačí vyhnout se zatemňování svého vlastního světla. Pak nepotřebujete zápasit se svou myslí ani marnit energii. Nebojovat proti své mysli znamená nevkládat do skutečnosti rozlišení tvořená vaší myslí, jež plodí iluze. Sama temnota se pak stane světlem vašeho probuzení, jako drahokam, který obsahuje vlastní světlo."

"Tak," praví Menzan, "když cvičíte a studujete skutečnost zazenu, hrouda ledu, kterou je vaše mysl plodící iluze se přirozeně rozpouští. Avšak když si představujete, že jste odsekli klamnou mysl, místo abyste prostě chápali, jak se tato mysl rozpouští, vrátí se. To je jako posekat trávu a nevytrhat kořínky."   

Koan 44, kniha 3: Buddha otočil květinou

Jednoho dne Gautama Buddha stál před velkým shromážděním, pozvedl květinu a začal s ní točit v prstech.

Jediný Mahakasyapa pochopil a usmál se.

Buddha řekl: Toto je poklad oka pravého zákona, který byl až dosud předáván z buddhy na buddhu. Nyní ho předávám Mahakasyapovi.



Komentář mitra Nishijimy:

Tento příběh je citován ze sútry napsané v Číně. Buddhističtí mniši, kteří se spoléhají na praxi zazenu, hledají původ této praxe v tomto příběhu. Nicméně protože tato sútra byla napsána v Číně, někteří mniši tento příběh kritizují a tvrdí, že jelikož sútra nepochází z Indie, nemůžeme se na ní spoléhat.

V kapitole knihy Shobogenzo nazvané Tenborin (Otáčení kolem dharmy) mistr Dógen trvá na tom, že jelikož byl tento příběh diskutován nesčetnými předešlými patriarchy, vlastně už představuje autentické buddhistické učení. Mistr Dógen vysvětluje, že není důležité, zda sútra pochází z Indie či z Číny. Pokud v nějakém příběhu nacházíme pravé učení buddhismu, pak takový příběh můžeme považovat za posvátné písmo. Mistr Dógen vycházel z tohoto přístupu, a proto choval tento příběh ve velké úctě.

Gautama Buddha otočil květinou, aby naznačil, co je cílem buddhismu. Ačkoliv většina ze shromážděných lidí nerozuměla, mistr Mahakasyapa rozuměl a usmál se. Tak Gautama Buddha předal podstatu buddhismu jemu.

Podstata buddhismu znamená praxi zazenu. Z tohoto důvodu mistr Dógen nazval svou knihu Shobogenzo (doslova „pravý – zákon (dharma) – oko – pokladnice“), což naznačuje v čem spočívá podstata buddhismu.




Můj komentář

Buddhisté často chovají ve velké úctě staré autentické sútry, které mají přesně citovat slova Buddhy. Tito lidé mají také někdy tendenci stavět moudrost Gautamy Buddhy nad moudrost moderních učitelů buddhismu. To je jakýsi sentimentální druh buddhismu. Jeho pokroucená podoba. Někdy tito lidé stavějí slova súter nad samotný zákon, nad samotnou dharmu, skutečnost. Proto nemohou pochopit, jaký měl Mahakasyapa důvod se usmívat. Co je buddhistického na obyčejné květině? Když Buddha otočil květinou, nebyl to nějaký symbol. Byla to prostě samotná květina, skutečná květina. I když můžeme pochybovat o tom, zda někdy Buddha opravdu otočil květinou, nemůžeme se vyhnout květinám v našem každodenním životě. Pak záleží na tom, co nám tyto květiny říkají a zda máme důvod se usmívat nebo ne. Dokážeme ocenit věci takové, jaké jsou, nebo je musíme vidět pod nějakým intelektuálním úhlem? I když buddhistická filozofie vysvětluje skutečnost z různých hledisek, tato hlediska nás mají dovést k realitě samotné. Buddha cítil, že je čas nechat filozofii na chvíli být a ukázat shromážděným žákům, o čem celou dobu ve svých přednáškách mluvil. Že mluvil o skutečnosti, o Pravdě.

Mistr Nishijima zdůrazňuje, že podstatou buddhismu je zazen. Že zazen sám je pokladnice oka pravého zákona. To je opravdu třeba znovu a znovu zdůrazňovat, protože 99,9 % buddhistů pořád ještě zazen – nebo lotosovou pozici -   považuje za prostředek k dosažení nějakého stavu mysli. Pokud sedíme v zazenu a pořád nám to připadá málo, znamená to, že naše duchovní touha ještě nevychladla a my se pořád zabýváme více svými sny než pravdou.  Zazen je totéž co otočit v prstech květinou. Není to nic jiného než samotná zkušenost člověka v tomto okamžiku bez jakýchkoliv intelektuálních nebo sentimentálních příkras. Zazen znamená najít okamžitě odpověď na naši poslední duchovní otázku – otevřít pokladnici oka pravého zákona.

Koan číslo 15, kniha 3

Další koan z knihy Shinji Shobogenzo mistra Dógena s komentáři. 

Jednoho dne řekl mnich mistru Tendo Kankeiovi: „Tento žák, který k vám přichází, má pyšné způsoby. Mistře, prosím, poučte mě, co je správné.“

Mistr řekl: „V tomto klášteře stačí chodit na záchod. Proč bych měl kázat, co je pýcha nebo  co je správné?“

Mnich řekl: „Z mistrovy odpovědi mám pocit, že bych si měl koupit nové slaměné sandály a dát se na cestu, abych našel buddhismus.“

Mistr řekl: „Pojď sem.“

Mnich k němu přistoupil a mistr řekl: „Jaká chyba je v odpovědi tohoto starého mnicha?“

Mnich nedokázal odpovědět.

Nato mistr udeřil mnicha.

Komentář mistra Nishijimy:

Mnich požádal mistra Tendo Kankeie, aby opravil jeho chování, protože měl starost, že je příliš pyšný a nechová se správně. Mistr ale odmítl mnichův idealistický přístup. Řekl mu, že v jeho klášteře mniši prostě chodí na záchod, když je to potřeba. Chtěl tím říct, že právě naše jednoduché činy v každodenním životě jsou samy buddhismem. Není potřeba se zlepšovat idealistickým způsobem.

Mnich nerozuměl, tak odpověděl, že má pocit, že musí hledat buddhismus jinde.  Mistr se mnicha zeptal, proč ho jeho odpověď odradila, ale mnich neměl odpověď. Tak ho mistr udeřil, aby ho probudil z jeho intelektuálních starostí, že se nechová správně.

Moje poznámka:

Pro většinu lidí, kteří se setkají s buddhismem, je nepředstavitelné, že by buddhismus spočíval jen v každodenním životě. Jako by každodenní život byl něčím, co nestačí, hledáme něco, co by nás nad každodenní život a starosti povzneslo. Snažíme se dosáhnout vlastností a schopností, které jsme nikdy neměli. Snažíme se zbavit hněvu, tužeb a nevědomosti, a místo toho být pořád klidní, po ničem netoužit a všemu rozumět. Ale v této snaze, která je vlastně poháněna naší zlostí, touhou a nevědomostí, se prostě dopouštíme pouze toho, že dále živíme svůj hněv, touhy a nevědomost. Naproti tomu člověk, který jde prostě na záchod, nepodléhá hněvu, touhám ani nevědomosti a uskutečňuje Buddhovo učení nikoliv ve své zmatené mysli, ale v opravdovém životě.