V tom primárním smyslu, v tom základním, podstatném smyslu zen nic zvláštního neučí. Proto Shunryu Suzuki zdůrazňoval, že autentický učitel zenu by neměl mít žádné specifické chápání zenu. Proto učit zen znamená obracet pozornost studenta ke každodennímu životu. Všechny slavné koany minulosti pouze ukazují na naši základní každodenní zkušenost. A přesto studenti zenu si znovu a znovu představují, jak zenové koany učí něco velmi zvláštního, specifického nebo těžko pochopitelného. Zen je náš každodenní život. A přesto může trvat třicet let, než tohle studentovi zenu dojde.
Ale abychom nenaváděli zájemce o zenu k přesvědčení, že zen je jakýsi odklon od Buddhova učení, připomeňme si, že Buddha znamená probuzený. Probuzení Buddhy znamenalo, že si uvědomil nesmírnou cenu a hodnotu každodenního života. Abychom z každodenního života ale nedělali nějakou novou filozofii, je třeba si uvědomit, že Buddhova zkušenost každodenního života je probuzení do tohoto jednoho okamžiku - bez jakéhokoliv učení nebo filozofie nebo chápání. A opět si musíme uvědomit, že takové probuzení je mezi lidmi velmi vzácné. Na jednu stranu je zcela běžné, že člověk se na něco soustředí v tomto okamžiku - zjevně a plně projevuje svou buddhovskou, probuzenou podstatu. Na druhou stranu je dost vzácné, aby student zenu přestal v zenu hledat něco zvláštního, těžko pochopitelného, a prostě pouze cvičil zazen nebo pouze jedl nebo pouze myl nádobí. Konkrétně u zazenu je typická situace, že student zazen cvičí jako něco velmi zvláštního a zápolí při zazenu se svou myslí - snaží se ji zastavit, nebo osvítit, nebo prohloubit, nebo osvětlit...přitom by stačilo, kdyby si uvědomil, že od narození je dokonale probuzeným, když nic zvláštního nepřidává k zážitku tohoto okamžiku, a prostě pouze cvičil shikantaza. A právě tak je ideální, když student zenu nemyje nádobí jako nějaká osvícená bytost, ale pouze myje nádobí. Buddha nebyl osvícená bytost, ale někdo, kdo prostě dělal to, co dělal a říkal to, co říkal. Což je vlastností probuzené bytosti.
Možná se vám už daří prostě cvičit zazen a nic zvláštního nehledáte. Potom je také potřeba, abyste svůj život nechápali jako něco, co musí nějak zapadnout do ideálů buddhismu, a místo toho prostě žili od rána do večera - jako obyčejní lidé. Pokud budete cvičit zazen bez boje se svou myslí a žít svůj život bez toho, že byste ze svého života chtěli udělat něco jiného, než už v podstatě je, můžete i druhé učit tajemství Buddhova probuzení.
Snaha je nutná. Bez snahy to nejde. Ale trvá mnoho let, než student zenu pochopí, jakou snahu vlastně vyvíjet. Když pochopí, jakou snahu vyvíjet, stává se znovu obyčejným člověkem, ovšem obyčejným člověkem, který byl poučen o nesmírné hodnotě obyčejnosti. Buddha znamená vrátit se na začátek všeho a vykročit. Obyčejní lidé to dělají od rána do večera, ale nechápou, jakou to má hodnotu. Proto se snaží svůj život nějak vyzdobit, vylepšit. Nebo se upínají k nějakým idolům. Když ovšem objevíme hodnotu obyčejného života, už ho do smrti budeme považovat za to nejcennější, co máme, a tuto moudrost budeme považovat za to nejcennější, co má lidstvo k dispozici. To nejcennější, co mají lidé k dispozici, je moudrost probuzení uprostřed toho nejobyčejnějšího života. A to je základní učení Gautamy Buddhy.
Jak banálně to možná zní - probuzení uprostřed toho nejobyčejnějšího života. Zkuste ale domyslet, jaké by to mělo dalekosáhlé důsledky pro lidstvo, kdyby tak žili všichni. Kolik by na světě bylo nenávisti, válek, krádeží, lží, utrpení? Proto je hloupost, velká hloupost podceňovat hloubku a sílu skutečného probuzení člověka, čili podceňovat význam každodenní mysli v každodenních situacích. Každý člověk, který se upřímně snaží provádět každodenní činnosti a nehledá zvláštní zisk pro sebe a necítí nenávist vůči druhým, je buddha.
