Mám teď zase po delší době energii a čas přemýšlet a psát o buddhismu, protože se ukázalo řešení určitých problémů v práci. Takže si práci - v hlavě - nemusím nosit domů a můžu se zabývat buddhistickou filozofií.
Každopádně bych rád napsal něco o fenoménu, který bych nazval "kouřící mysl". Lidé mi často říkají, znáš toho a toho? Ten je osvícený. Často například slyším jméno Eckhardt Tolle. Jednou se mě můj bratr zeptal na osvícení, jako co si myslím, že to je, zrovna, když jsem vyjížděl do šíleného provozu na IP Pavlova. Musel jsem hledat skulinu a zlomek vteřiny, abych vklouzl do svého pruhu a do ničeho a do nikoho nenaboural, když on se mě najednou zeptá, co si myslím o osvícení. Tak jsem mu samozřejmě řekl, že musím nejdřív vyřešit tu křižovatku. Bratr nepochopil, že moje reakce byla i odpovědí na jeho otázku. Ale i když se někdo ptá na osvícení někde u kávy, kde je "čas" na hloupé řeči, tak to je trochu problém. Když někdo říká, že ten a ten člověk je osvícen, současně tím nepřímo sděluje, že on sám si nemyslí, že je osvícen. A to je typická dualita, typická dualita této myšlenky. On jo, já ne. Ona jo, já ne. Málokdy narazíte na člověka, který o sobě tvrdí, že je osvícený, ale i takové případy jsou. Jak může někdo mluvit o osvícení, jako by to byla záležitost nějaké jednotlivé osoby? Problém je v té kouřící mysli. Myšlenky samy o sobě nejsou problém, ale horší to je, když se z vaší mysl kouří, když vám z ní něco roste, když za sebou něco taháte... Je to chlupatá mysl, nebo mysl opičí, zkrátka nejste to vy a vaše probuzená podstata. Najednou mluvíte hodinu o buddhismu, ale když vás bude poslouchat soudný člověk, tak nebude slyšet slova o buddhismu, ale bude cítit dým. Kouřící mysl. Nemluví z vás moudrost, ale nutkavá potřeba vyhazovat myšlenky z úst. Mohli byste namítnout, že osvícení lidé právě takhle nemluví a že jejich mysl neprodukuje odpad. Ano, ale vaše mysl taky neprodukuje odpad v jednom kuse. Jak říkal mistr Shunryu Suzuki svým žákům - dokud neotevřete ústa, chováte se jako buddhové.
Jde o to, že každá myšlenka, která nám vyčuhuje z hlavy, která nevyrůstá z vaší původní moudrosti, je překážkou mezi vámi a vaším pravým já. Jakákoliv dualistická myšlenka, která se týká buddhismu nebo duchovního života, pokud ji nepovažujete za prostředek k probuzení druhých, je kouřící mysl. To jsou všechny myšlenky o osvícených mistrech, pokud nejsou součástí nějaké přednášky nebo textu, kde je účelem naladit pozitivně studenty buddhismu na učení buddhismu. Mistr Dogen možná často oslavuje moudrost a dokonalé probuzení nejrůznějších starých mistrů, ale v jeho případně to není kouřící mysl, protože on to nemyslí vážně. Když se mě ale někdo ptá na Eckhardta Tolleho a jeho osvícení, myslí to zcela vážně. Mluví se tu o osvícení, jako by to bylo něco objektivního, co někdo má a někdo ne. Co je tamhle, ale není to tady. Taková řeč je kouřící mysl. Nechali jste se nachytat. Jedinou překážkou mezi osvobozením a tímhle člověkem, ať už jsem to já nebo vy, je myšlenka, že něco je nebo není tak a tak. Je to právě takové, jaké to je, things as it is, to je to, co by nás mělo zajímat, ne osvícení nebo neosvícení druhých lidí. Když necháme tohle přesvědčení, že něco je nějak, plavat, sami víme, jaké to je být buddhou a nemusíme se na to nikoho ptát.
