Koan 44, kniha 3: Buddha otočil květinou

Jednoho dne Gautama Buddha stál před velkým shromážděním, pozvedl květinu a začal s ní točit v prstech.

Jediný Mahakasyapa pochopil a usmál se.

Buddha řekl: Toto je poklad oka pravého zákona, který byl až dosud předáván z buddhy na buddhu. Nyní ho předávám Mahakasyapovi.



Komentář mitra Nishijimy:

Tento příběh je citován ze sútry napsané v Číně. Buddhističtí mniši, kteří se spoléhají na praxi zazenu, hledají původ této praxe v tomto příběhu. Nicméně protože tato sútra byla napsána v Číně, někteří mniši tento příběh kritizují a tvrdí, že jelikož sútra nepochází z Indie, nemůžeme se na ní spoléhat.

V kapitole knihy Shobogenzo nazvané Tenborin (Otáčení kolem dharmy) mistr Dógen trvá na tom, že jelikož byl tento příběh diskutován nesčetnými předešlými patriarchy, vlastně už představuje autentické buddhistické učení. Mistr Dógen vysvětluje, že není důležité, zda sútra pochází z Indie či z Číny. Pokud v nějakém příběhu nacházíme pravé učení buddhismu, pak takový příběh můžeme považovat za posvátné písmo. Mistr Dógen vycházel z tohoto přístupu, a proto choval tento příběh ve velké úctě.

Gautama Buddha otočil květinou, aby naznačil, co je cílem buddhismu. Ačkoliv většina ze shromážděných lidí nerozuměla, mistr Mahakasyapa rozuměl a usmál se. Tak Gautama Buddha předal podstatu buddhismu jemu.

Podstata buddhismu znamená praxi zazenu. Z tohoto důvodu mistr Dógen nazval svou knihu Shobogenzo (doslova „pravý – zákon (dharma) – oko – pokladnice“), což naznačuje v čem spočívá podstata buddhismu.




Můj komentář

Buddhisté často chovají ve velké úctě staré autentické sútry, které mají přesně citovat slova Buddhy. Tito lidé mají také někdy tendenci stavět moudrost Gautamy Buddhy nad moudrost moderních učitelů buddhismu. To je jakýsi sentimentální druh buddhismu. Jeho pokroucená podoba. Někdy tito lidé stavějí slova súter nad samotný zákon, nad samotnou dharmu, skutečnost. Proto nemohou pochopit, jaký měl Mahakasyapa důvod se usmívat. Co je buddhistického na obyčejné květině? Když Buddha otočil květinou, nebyl to nějaký symbol. Byla to prostě samotná květina, skutečná květina. I když můžeme pochybovat o tom, zda někdy Buddha opravdu otočil květinou, nemůžeme se vyhnout květinám v našem každodenním životě. Pak záleží na tom, co nám tyto květiny říkají a zda máme důvod se usmívat nebo ne. Dokážeme ocenit věci takové, jaké jsou, nebo je musíme vidět pod nějakým intelektuálním úhlem? I když buddhistická filozofie vysvětluje skutečnost z různých hledisek, tato hlediska nás mají dovést k realitě samotné. Buddha cítil, že je čas nechat filozofii na chvíli být a ukázat shromážděným žákům, o čem celou dobu ve svých přednáškách mluvil. Že mluvil o skutečnosti, o Pravdě.

Mistr Nishijima zdůrazňuje, že podstatou buddhismu je zazen. Že zazen sám je pokladnice oka pravého zákona. To je opravdu třeba znovu a znovu zdůrazňovat, protože 99,9 % buddhistů pořád ještě zazen – nebo lotosovou pozici -   považuje za prostředek k dosažení nějakého stavu mysli. Pokud sedíme v zazenu a pořád nám to připadá málo, znamená to, že naše duchovní touha ještě nevychladla a my se pořád zabýváme více svými sny než pravdou.  Zazen je totéž co otočit v prstech květinou. Není to nic jiného než samotná zkušenost člověka v tomto okamžiku bez jakýchkoliv intelektuálních nebo sentimentálních příkras. Zazen znamená najít okamžitě odpověď na naši poslední duchovní otázku – otevřít pokladnici oka pravého zákona.

Koan číslo 15, kniha 3

Další koan z knihy Shinji Shobogenzo mistra Dógena s komentáři. 

Jednoho dne řekl mnich mistru Tendo Kankeiovi: „Tento žák, který k vám přichází, má pyšné způsoby. Mistře, prosím, poučte mě, co je správné.“

Mistr řekl: „V tomto klášteře stačí chodit na záchod. Proč bych měl kázat, co je pýcha nebo  co je správné?“

Mnich řekl: „Z mistrovy odpovědi mám pocit, že bych si měl koupit nové slaměné sandály a dát se na cestu, abych našel buddhismus.“

Mistr řekl: „Pojď sem.“

Mnich k němu přistoupil a mistr řekl: „Jaká chyba je v odpovědi tohoto starého mnicha?“

Mnich nedokázal odpovědět.

Nato mistr udeřil mnicha.

Komentář mistra Nishijimy:

Mnich požádal mistra Tendo Kankeie, aby opravil jeho chování, protože měl starost, že je příliš pyšný a nechová se správně. Mistr ale odmítl mnichův idealistický přístup. Řekl mu, že v jeho klášteře mniši prostě chodí na záchod, když je to potřeba. Chtěl tím říct, že právě naše jednoduché činy v každodenním životě jsou samy buddhismem. Není potřeba se zlepšovat idealistickým způsobem.

Mnich nerozuměl, tak odpověděl, že má pocit, že musí hledat buddhismus jinde.  Mistr se mnicha zeptal, proč ho jeho odpověď odradila, ale mnich neměl odpověď. Tak ho mistr udeřil, aby ho probudil z jeho intelektuálních starostí, že se nechová správně.

Moje poznámka:

Pro většinu lidí, kteří se setkají s buddhismem, je nepředstavitelné, že by buddhismus spočíval jen v každodenním životě. Jako by každodenní život byl něčím, co nestačí, hledáme něco, co by nás nad každodenní život a starosti povzneslo. Snažíme se dosáhnout vlastností a schopností, které jsme nikdy neměli. Snažíme se zbavit hněvu, tužeb a nevědomosti, a místo toho být pořád klidní, po ničem netoužit a všemu rozumět. Ale v této snaze, která je vlastně poháněna naší zlostí, touhou a nevědomostí, se prostě dopouštíme pouze toho, že dále živíme svůj hněv, touhy a nevědomost. Naproti tomu člověk, který jde prostě na záchod, nepodléhá hněvu, touhám ani nevědomosti a uskutečňuje Buddhovo učení nikoliv ve své zmatené mysli, ale v opravdovém životě.