Tah králem

Když píšu o tom, jak máme být transparentní a jak naše ego mizí, když něco upřímně děláme, nemám tím na mysli, že bychom se měli snažit zbavit ega. Nemám tím na mysli, že cílem cvičení zazenu je odstranit ego. To je velmi důležité. 

Spousta tzv. duchovních lidí dělá tu chybu, že doufají, že jednou nějak dokážou odstranit své ego ze svého života a pak už budou jen tak nějak plout životem jako mráček na nebi, nic je nenaštve, po ničem nebudou toužit. V buddhismu jde ale o něco jiného. Jde o to, abychom my s tím naším dosud velkým egem zacházeli jako s velkým, nemotorným slonem. Jde o to o tom egu dobře vědět, dobře vědět, co dokáže napáchat za škody a vodit toto velké ego na vodítku. I když toto velké ego nikdy nezměníme, nikdy se ho nezbavíme, jde o to, abychom mu nedali příliš mnoho svobody. Musíme neustále dávat pozor, aby toto ego nebylo diktátorem našich dní a našich životů. Musíme ho dobře vychovat, dobře vycvičit, dávat mu vodítko, náhubek, aby bylo v koutě a pořád neštěkalo. Važme si toho velkého a nemotorného ega, protože bez něho by nás ani nikdy nenapadlo hledat smysl života. Ale když už víme, že smyslem našeho života je žít svobodně, to znamená nebýt sluhou toho velkého psa Ega, aniž bychom ho vyhodili na ulici, pak se toho psa nemusíme bát. 

Představte si takovou velkou, těžkou lokomotivu, jak uhání krajinou, houká a vypouští páru a kouř. Když takovou lokomotivu vidíme, může se nás zmocnit trochu strach, nebo úcta. Rozhodně si s takovou mašinou nebudeme zahrávat. Nic by z nás nezbylo. A teď si představte takovou lokomotivu, jak pomaličku couvá po kolejích do posledního koutku nádraží. A přesně takhle se musí chovat naše ego. Musí se naučit couvat. Nikoliv být odstraněno. Od rána do večera musíme s tou lokomotivou ega couvat, uvolnit místo pro radost a svobodu prosté existence. Lokomotiva by se nejradši rozjela plnou parou vpřed a všechno rozdupala. Ale my s ní místo toho zacouváme dozadu.   

Jaký by to byl svět, kdybychom s našimi egy couvali místo toho obvyklého prosazování sebe na úkor druhých. Uvědomme si, že nejsvětější osobnosti v dějinách křesťanství nakonec vzdali tu úpornou snahu dosáhnout vlastními silami Boha, a místo toho nechali Boha, aby si je sám našel. Ustoupili Bohu a on si je sám našel. Ustupte Pravdě a ona si vás sama vezme. Nesnažme se proto stát svatým, dokonalým, osvíceným člověkem. Snažme se pouze ustupovat Pravdě, ustupovat tomu, co je důležité, udělejme malý ústupek bílým králem před útokem černého střelce. Možná dostaneme mat. Ale dokud budeme ustupovat, bude vítězit čistá a férová hra, bude vítězit spravedlnost a láska. Nebojme se ustupovat. 

Kdo mě zná osobně, ví moc dobře, jak se někdy chovám sobecky. Ale když píšu tenhle článek, uvědomuju si, že jediné, co se svým egem můžu dělat, a já už se o to pár let snažím, je považovat ho za sílu, kterou lze dobře využít, když s ní nakonec zacouváme do garáže. Sednout si do zazenu a sedět bez snahy něco získat je jako zacouvat s velkým nemotorným strojem do garáže. A pak se teprve můžeme projevit svobodně a bez diktátu ega. 

 

       

Sytě modré nebe na východě

Kodo Sawaki řekl: "Co je náboženství? Přeladění tvé vlnové délky na vlnovou délku Buddhy a patriarchů. Vlnovou délku naladit na satori, to znamená cvičit zazen. "

Jde o to, že když něco děláme cele, upřímně, nevytváříme přitom žádné zbytečné iluze o sobě a světě. Když nevytváříme žádné zbytečné iluze o sobě a světě, jsme buddha. To je vidět i na pozici zazenu - když hodně přemýšlíme, naše pozice a náš výraz v tváři to ukazuje. Když pouze něco děláš, v tvých očích nejsou žádné iluze, tvé tělo neukazuje žádné iluze. Podívejme se na výraz v tváři tenisty, který se připravuje na return. Jediné, co ho zajímá, je míček soupeře. Jeho ego odpadlo, teď ho zajímá jen míček soupeře. Nebo se podívej na výraz v tváři lyžařky, když čeká na start své jízdy. Podívej se, jak přesná je pozice jejího těla. To je lyžující buddha. Podívej se na výraz v tváři kováře, který pracuje na podkově. Není v jeho očích odražena vlnová délka patriarchy? Takový kovář se naprosto neliší od největšího patriarchy všech dob, jeho mysl a tělo se neliší od mysli a těla mistra Džošú nebo Basó, nebo Nansena. Ani tvoje mysl a tělo se neliší od Buddhy, když zapomeneš na sebe a svět, aby ses něčemu v tomto okamžiku opravdu věnoval.  

Nakazit se dharmou znamená poznat, že právě v takovém obyčejném okamžiku jsme se spojili s vysíláním Buddhy, to znamená, že v takovém okamžiku, kdy jsme nakaženi, už nejsme jiní než Šákjamuni a úkol je splněn, smysl cvičení a života v dharmě je naplněn. Ovšem jakmile si řekneme, že to stačí, jsme zpátky v pekle samsáry, v pekle iluzí o sobě a druhých a o buddhismu. Takže naším úkolem je odhazovat toto iluzorní já od rána do večera a od rána do večera se vracet na vlnovou délku buddhů a patriarchů. Jako kováři, lyžaři a tenisti, když se soustředí na to, co dělají. 

Jeden člověk se mě zeptal - jak dlouho dokážeš sedě v zazenu bez ega? To je přesně to, co nás vůbec nemusí zajímat, to je přesně otázka, který vyplývá z ega. Jak dlouho? Jak dlouho já, jak dlouho ty, kdo je lepší, kdo je blíž osvícení? To je špatně. Naším úkolem není ptát se jak dlouho bez ega, ale toto ego odhodit v tomto okamžiku a v dalším okamžiku. Pokud to uděláš ty v tomto okamžiku a já v tomto okamžiku, sešli se dva buddhové. A ti opravdu neřeší, co jak dlouho trvá a kdo je více egoista. Proto když se setkají dva probuzení lidé, smějí se spolu, jedí spolu, pijou spolu, jdou na procházku. Když se setkají dva, které ovládají iluze, debatují o tom, jak dlouho trvá, než člověk dosáhne osvícení, nebo kdo je více osvícen nebo kolik ega má který mistr a jak velké bylo osvícení toho a toho mistra v minulosti. Vůbec je nezajímá, jak vysoko na nebi je slunce, nebo kam letí bílá holubice. Kdyby je to zajímalo, znamenalo by to, že se přeladili na frekvenci probuzení. 

Takže co je pro nás důležitější? Porovnávat sebe a druhé, porovnávat sebe a buddhy, nebo se nakazit dharmou a zjistit, že mezi námi a probuzením není rozdíl? Protože nás zaujala barva oblohy před západem slunce? Včera jsem byl v Modřanech u Vltavy a žasl jsem, jak sytě modrou barvu mělo nebe na východě a jak zlatě zářila okna budov naproti zapadajícímu slunci.           

Pouze znamená Všechno

"Když praktikujeme shikan taza, pouze sedět, nesmíme sedět na svém nahromaděném vědění." Kodo Sawaki.

Jak obtížné je pouze sedět v zazenu? Je to paradoxní, ale pouze sedět není zas tak jednoduché, protože pouze sedět neznamená jen tak se flákat. Mohli bychom si říct, tak dobře, budu tady takhle půl hodiny pouze sedět - to je prý celé, to je satori… Ale tak to není.  Pouze sedět znamená důsledně pouze sedět, snažit se nepřidávat k tomu nic. Dělat to opravdu upřímně. 

Být transparentní - což vlastně cvičíme, když cvičíme shikan taza -  znamená být bez vlastní podstaty já, bez fixního já a to znamená, že žádná myšlenka, která mě napadá, se mě netýká, neztotožňuju se s ní. Když cvičíme shikan taza, pouze sedět, už nejsme součástí nějakého náboženství nebo filozofie. Když pouze sedíme, nejsme jiní než židle nebo okno. Židle nebo okno se taky o nic nesnaží. My se však musíme snažit nebýt jako lidé, kteří když něco dělají, musí to mít nějaký smysl nebo účel. Pro člověka je nejtěžší přijmout věci takové, jaké jsou, bez nějakého zvláštního účelu. Děti se často ptají - proč fouká vítr? Proč prší? Proč zapadá slunce? Proč řeka teče s hor a ne obráceně? Takže když vyrostou, budou se ptát - proč meditovat? Pomáhá ti to? Tak to zkusím taky. My však musíme zkusit poznat smysl věcí samotných, smysl toho, co tu je bez minulosti a budoucnosti. A smysl věcí bez vztahu mezi tím a oním, mezi mnou a tebou... 

Když nejsme schopni vnímat krásu rozkvetlé broskvoně - což je strom, který uchvátil jednoho zenového mnicha v dávné Číně a on si uvědomil, o co v buddhismu vlastně jde - je to proto, že se ptáme, jestli letos nebyly ranní mrazy nebo jaké počasí bude zítra. Nebo nás napadá, že jde o třešeň. A pak přemýšlíme o tom, jestli mají třešně lepší chuť než broskve. Ale rozkvetlá broskvoň je rozkvetlá broskvoň. Pokud ji chceme vidět, musíme přestat být lidmi. Lidé se ke všemu nějak vztahují - co mám společného s broskvoní, co já s broskvoní, k čemu mi je... přestat být člověkem znamená vyměnit sebe za broskvoň. Musíme se stát rozkvetlou broskvoní. Takže nikoliv co já a Buddha, ale Buddha, pouze buddha, pouze tady a teď, bez jakéhokoliv vztahu mezi mnou a něčím jiným. My se tady zabýváme způsoby, jak správně cvičit zazen a proč. Protože jsme lidé. Ale jako lidé si musíme uvědomit, že jako lidé nedojdeme do místa, kam došel Buddha, když nebudeme ochotni opustit svět lidí, tedy nikoliv fyzicky, ale mentálně - ochotni opustit svět lidí, kde všechno musí mít nějaké relativní umístění ve vesmíru. Pouze sedět, pouze Buddha, to je stav, kde není žádné relativní místo pro mě nebo pro tebe. Tady a teď je každý v centru dění a je na tom nejlepším místě, na jakém může být.     

Shikan, pouze - celý smysl Buddhova učení spočívá v tomto pouze. Pouze toto, pouze tady, pouze teď, pouze to, co je. Když jsme pouze tím, co jsme, bez toho, abychom k tomu něco přidávali, nemusíme už hledat osvícení nebo pravdu. Bez jakýchkoliv přídavků, aditiv, jsme už tím, čím máme být. Jsme pravdou, jsme světlem. Jsme transparentní, protože mezi sebe a skutečnost nedáváme žádné překážky nebo zdi. Nemusíme vnímat věci z pohledu já versus ty. Já versus svět. Když nic nepřidáváme k tomu, co tu je, pak naše ego nemá žádnou moc, je zcela transparentní a takový je i náš zazen, když ho cvičíme opravdu bez osobních myšlenek nebo postojů. 

Svět sám o sobě je dharmou, učením Buddhy. Učení Buddhy tu je tedy neustále a nikdy neudělá žádnou chybu. Toto učení, které tu je neustále a nikdy se neplete, je tedy nesrovnatelně lepší než slova mistrů - ale to nakonec mistři sami uznávají. My však potřebujeme někoho, kdo nás odvede od hloupostí ega a ukáže na místo, kde už ego nemá žádnou moc, kde já a ty jsme tak transparentní, že nás oba zajímá jen to, co je, a ne to, jaký je mezi námi rozdíl. Transparentní člověk už není buddhista nebo křesťan. Miluju křesťanství, ale ne proto, že je to křesťanství, ale protože v křesťanství vidím spojení víry a pravdy. Ale současně nevidím důvod, proč by pouze křesťané měli mít přístup k pravdě. Pouze Kristus člověka spasí. Ano, protože Kristus je čistá pravda. Pouze čistá pravda člověka spasí. Pokud v zenu není obsažená čistá pravda, je lidem k ničemu a udělali by líp, kdyby se spolehli na Krista.  

Transparentní zazen není konkrétní praxí nějaké zenové školy. Transparentní zazen je zazenem, který cvičí kameny, skály, stromy, moře, oceány, bouře... Transparentní člověk je někdo, kdo zcela chápe, že nejhlubší víru vyjadřujeme teprve tehdy, když naprosto ani náznakem nepodceňujeme význam těch nejobyčejnějších každodenních úkonů. Proto je pro křesťany tak důležité lámání chleba a pro buddhisty vaření čaje. Obojí je konkrétním příkladem situace, kde v každodenní věci poznáváme nejhlubší pravdu vesmíru.  

Uvolnit sevření mysli, objevit To, co tu je

"Jen dharma je pravdivá. To není nijak arogantní tvrzení. Dharma znamená pravda." Kodo Sawaki

Když Sawaki říká, že jen dharma je pravdivá, někdo by to mohl pochopit tak, že jen učení Buddhy je pravdivé. Protože dharma mimo jiné znamená učení Buddhy. Ale učení Buddhy není v žádném případě něco, co se týká jen nějakého určitého náboženství. Učení Buddhy, dharma, je něco, co se týká nás všech, je to něco, co se týká každého kousku celého vesmíru. Takže dharmu lze nalézt v každém kousku vesmíru, v každé rostlině, v každém kamínku, v každé větvičce, v každém poryvu větru. Jinými slovy všechny věci v celém vesmíru vyjadřují pravdu. A tuhle pravdu, která nemá nic společného s náboženstvím, učil Buddha. 

Buddha tedy učil, že protože každý kousek vesmíru vyjadřuje pravdu, také každý kousek člověka vyjadřuje pravdu. Mohli bychom tak říct, že naše prsty, naše klouby, naše kosti, naše vlasy, naše zuby, to vše vyjadřuje pravdu. Proč staří mistři zvedali klacky v ruce nebo ukazovali na bambus rostoucí venku? Protože chtěli říct - právě tady, v tomto obyčejném těle, je pravda, právě tady, v tomto obyčejném bambusu je pravda, tady, v tomto obyčejném světě, je ona nejvzácnější dharma, kterou lidé někdy hledají a představují si, jak je to něco úžasného a těžko pochopitelného. Ale učitelé jim říkají - nikoliv - právě ty sám, když jsi zcela obyčejný, na nic si nehraješ, o nic zvláštního se nesnažíš, ty sám vyjadřuješ dharmu, ty sám jsi mistr. A tak vidíme, že učitelé zenu nejsou arogantní, když mluví o dharmě - tedy pravdě samotné - v tom smuyslu, že by se vytahovali, že oni znají něco, co druzí neznají. Protože nás učí, že tuto pravdu máme k dispozici od začátku do konce života a nikdo se v tom ohledu nemůže vytahovat. 

Problém lidí spočívá v tom, že si neuvědomují cenu toho, co nelze vlastnit, zachytit, fixovat, definovat, přidat k nějakému náboženství nebo filozofii, neuvědomují si nekonečnou cenu dharmy, tedy té pravdy, která se naprosto vymyká světu lidí a jejich myšlení. 

Dharma nemá žádnou tržní cenu, ale když pomineme to, co si lidé představují jako užitečné nebo výhodné nebo cenné, pak je dharma, v které žijeme od rána do večera, to nejcennější, co máme. To nejcennější, co máme, je pravda, která nespočívá v žádných definicích nebo v náboženském pohledu na věci. Paradoxně právě náboženství jako buddhismus nebo křesťanství se nám snaží pomoct najít pravdu. Někdy o to usilují i vědci, někdy ekonomové, někdy filozofové, ale jedině náboženství, které uznává, že pravda přesahuje možnosti člověka myslet a definovat a chápat, nám pomůže najít to, co je v našem životě univerzálně platné a nejcennější. Proto se musíme držet takového učení, které  nezavírá Buddhu do fixních kategorií a kde dharma je to, co tu skutečně je, ale nikdo se tím nemůže vychloubat nebo to definovat nebo to přiradit k nějakému náboženství.  

  

Co mám na mysli pod pojmem "probuzení"

When I write an article in Czech, I check the Google translation and sometimes there is a big mistake. So for this article, I added my notes in English where the Google traslation made a big mistake or where I was afraid the Google translate woudn't understand what I mean. The English notes correct the translation. The Czech readers can ignore the English notes. There are only two, anyway. (Toto je nepodstatná poznámka ohledně fungování Google translate, kterou si můžete přeložit pomocí Google translate...)  

I když nepoužívám skoro nikdy výraz osvícení - enlightenment, často používám výraz probuzení - awakening. Osvícení je velmi zavádějící pojem, protože to evokuje něco, co probuzení není - najednou vás cosi osvítilo - něco k vám přišlo, co jste předtím neznali, neviděli. To není probuzení v buddhismu. Proto raději používám pojem probuzení, který naznačuje spíš to, že jste se probudili z jakéhosi snu. A o to jde. Nejde tedy vůbec o to získat nějakou novou vědomost, do něčeho proniknout, dosáhnout někam do závratných výšek a nekonečných hloubek vesmíru. O to vůbec, vůbec nejde. Probuzení v buddhismu je stav, kdy z vás všechno spadlo, odpadlo vše, co jste si dosud o sobě mysleli, co jste si mysleli o buddhismu, o probuzení, o druhých lidech. Je to jako byste doposud celý život prožívali jako sen. Všemu věříte a čemu nevěříte, považujete pořád za součást reality, kterou je třeba brát vážně. Například věříte, že buddhismus je něco dobrého, kdežto nevěříte, že komunismus může spasit lidstvo. Ale obojí jsou jen jakési myšlenky, ani jedna myšlenka není realita samotná. Dharma - samotný předmět Buddhova učení, tedy to, co Buddha nejen učil slovy, ale co ukazoval i skutky, není ani dobrá, ani špatná. Co je dobré a špatné, to jsou věci, které patří do světa lidí, kteří svým způsobem sní. Dharma je to, co tu je, když už vaše myšlenky nerozhodují o tom, co je realita. Místo toho vaše samotná zkušenost je realita. A vy nemůžete ani říct, co to ta zkušenost je a kdo jste vy. 

Je tedy probuzení něco, k čemu usilovně směřujeme, dokud toho nedosáhneme? Ne, od malička zažíváme mnohokrát denně okamžiky, kdy nemáme čas myslet, kdy nemáme čas hodnotit, prostě jen žasneme. Jako malý jsem neustále o něčem snil. Někdy píšu, že jsem jako malý chlapec neměl ponětí, co je realita. Ale měl jsem ponětí, co je dharma. Byla to moje nepopsatelná, nezachytitelná zkušenost. Což jsem samozřejmě vůbec nebyl schopen nějak zaznamenat. Prostě jsem často pouze existoval, žasl, díval se, poslouchal. Byl jsem, jako většina normálních dětí, často probuzená bytost. Tohle bychom se měli od dětí učit. Oni nepotřebují názory. Oni se dívají, poslouchají, dotýkají se... Když cvičíme zazen, máme dvě možnosti - budeme usilovně přemýšlet, jaký smysl má život, co je dharma, co je probuzení, co je Buddha, nebo prostě budeme jen sedět, jako malé děti, nebo kočky. A v každém okamžiku, kdy prostě pouze budeme sedět, budeme mít zkušenost probuzení. Tohle probuzení je alfa a omega Buddhovy cesty. 

Náš problém tedy nespočívá v tom, že bychom neměli přístup k pravdě. My máme velmi přímý přístup k pravdě, my známe dharmu. Náš problém spočívá v tom, že když začneme přemýšlet, nejsme schopni se dobrat toho, co to je ta dharma nebo probuzení. Proč? Protože když budete přemýšlet třeba milion let, nikdy nepochopíte, co je dharma nebo co je probuzení do této dharmy. Musíme tedy udělat opak - i když budeme do smrti muset přemýšlet, musíme si uvědomit, že Buddhova cesta je radikální odmítnutí myšlení - ne navždy. Je to radikální odmítnutí myšlení jako způsobu poznání dharmy, jako způsobu, jak mít zkušenost probuzení. Proto zenový mistr Seung Sahn začátečníky i pokročilé studenty učil - pořád se vracejte do stavu "nevím". Ale i zenový mistr, a proto je to právě zenový mistr - se musí a chce vracet mnohokrát denně do stavu "nevím"- Ale pozor, není to stav nevím ve smyslu "nevím, co si myslet, nevím, co je Buddha, nevím, kdo jsem." To už by bylo přemýšlení. Je to pouze nevím. Nic víc, to znamená, že jsme ochotni nic nevědět, abychom viděli, slyšeli, cítili... Pokud někdo kdy zažil stav satori, poznal na vlastní kůži sílu nevědění - nevědění a díky tomu sílu zkušenosti samotné  - the power of not knowing, thanks to which we do experience things completely. Náhle viděl, že skutečnost je naprosto nezávislá na myšlení nebo vědomosti nebo chápání. Ano, je to síla nevědění, která je pramenem skutečné moudrosti a autentické energie života. Zenoví učitelé nám připomínají, jak velká je to síla, když nás znovu  a znovu nabádají, abychom pochybovali o definitivní platnosti jakýchkoliv učení a místo toho sami zkusili, jak chutná čaj, jaké je to projít se v silném větru po podzimním poli, jaké to je sedět v zazenu a pořád usínat a usínat... I to je příležitost k probuzení. Když usínáme, představujeme si totální nesmysly. Když se probudíme, je tu jen zvonek, nic víc. Nejsme moc důležité bytosti. Ten zvonek je důležitý. 

Víme, že tyhle věci píšu pořád dokola, ale pořád dokola je potřeba ukazovat na to, čemu se říká dharma, totiž na to, co tu je, aniž by to mělo jméno, název, hodnotu, plus nebo minus. To je náš život sám o sobě. Co jiného bychom měli chválit, podporovat, studovat, cvičit, zkoumat, milovat, než tento život samotný? Nemám na mysli chválit život ve smyslu - život navždy. Mám na mysli autentický život, který trvá jen v tomto okamžiku, je to to, co je živé pouze teď, co je aktuální pouze teď. Zítra tu budou schůze, jednání, zprávy, dojmy, ale v tomto okamžiku tu je pouze život, holý život a tento holý život je zároveň svým vlastním smyslem, je v něm už odpověď na to, jaký je smysl našeho života. Je to život sám. I když mluvím o dharmě, nemám na mysli nějakou filozofii nebo náboženství. Mám tím na mysli život sám. Bez hodnocení, bez vědomostí, bez kategorií. Samozřejmě, že pokud se nám čas od času podaří zcela se stát tímto neposedným, nezachytitelným životem, v něm nacházíme svobodu, svobodu být pouze teď a nemuset být včera nebo zítra. Svobodu nemuset něčeho dosahovat, protože tady a teď je všeho dosaženo v celém nekonečném kosmu. Takže nesedíme jako pecky na gauči a neříkáme - všeho je dosaženo, nebudu nic dělat. V dalším okamžiku vstáváme a jdeme si koupit do obchodu něco k jídlu. Tak opakujeme historii - historii zenu. Musíme něco dělat, uprostřed toho probuzení ze sna o světě lidí. Musíme dýchat, někam jít. Když chápeme, že svět lidí je určitý druh snu, nemusíme světu lidí podléhat, to je ono probuzení, které mám na mysli. To znamená, že my sami si nemusíme nic myslet ani nic vědět. Ale pouze v tomto okamžiku, nebo  v tomto okamžiku. Zítra budeme muset něco učit nebo vysvětlovat nebo se ptát. Nikoliv však pouze v tomto okamžiku. To je to probuzení, které mám na mysli, a které měl na mysli Buddha, když v prstech otočil květinou.  

Transformace sebe - transformace těla a mysli

V minulém článku jsem kritizoval situaci, kdy žijeme konzumně, běháme po supermarketech, díváme se na hloupé seriály, zatímco bychom měli číst bibli nebo sedět pod jabloní a žasnout, že je podvečer a kos zase začal zpívat. Ale kdo z mých čtenářů je takhle povrchní? Takže chci vysvětlit, že tu jde o něco složitějšího než jen o to, zda se díváte na televizi Nova nebo čtete knihy o posmrtném životě. 

Číst bibli, modlit se, cvičit zazen, studovat sútry, jezdit na meditační ústraní, učit se od skvělých učitelů, to jsou všechno hezké věci, ale nemusí vás posunout dál než kousek od těch, co v životě jen počítají peníze a koukají na hlouposti v televizi. Proto na meditačních ústraních potkáváte tolik lidí, kteří jsou evidentně zaseklí na nějakém bodě, z kterého se dívají na smysl věcí. Ale ten bod nemá nic společného s probuzením, se skutečnou transformací člověka. Co nám Richard Rohr, nebo Kodo Sawaki, nebo mistr Dógen říkají, je to, že musíte překonat sebe. Překonat sebe znamená překonat svoje staré navyklé způsoby, jak chápete sebe a druhé a svět. To, že jste do svých způsobů a návyků nějak přimíchali pár moudrých frází z moudrých knih na věci moc nemění. Vy se musíte dívat na věci z úplně opačného úhlu. To je to no-self, o kterém mluví Sawaki, to je odhození těla a mysli, o kterém mluví mistr Dógen a to je ta konverze, to probuzení, o kterém píše a mluví Richard Rohr. Pak se na sebe a svět budete dívat prostě jinak než dosud. I když ty staré návyky a myšlenky se budou pořád vracet. Ale vy už budete vědět, že to je zase ten starý žebrák, co každý pátek večer prochází kolem vašeho domu a chce si od vás něco půjčit. Nebude to nic překvapivého. A za pět minut bude pryč. Jde o to si uvědomit, jasně si uvědomit, že vaše pravé já není ten starý žebrák - že on nebude řídit váš život a vaše hodnoty, nebude vám říkat kolik mu máte dát peněz. 

Je tu tedy ono falešné já -  to jsou naše staré návyky a hodnoty. Počítáte, co z toho budete mít, když pojedete na týdenní ústraní nebo když budete dnes cvičit půl hodiny zazen. To je žebrácká mysl. Počítáte, kolik lásky jste dali a kolik dostali od toho a toho člověka, počítáte, jestli se vyplatí se rozejít nebo zůstat. Počítáte, kolik let budete muset cvičit, než dosáhnete nějakého poznání, které bude převratné. To je všechno žebrák, který vás obtěžuje, ale to není vaše pravé já. Vaše pravé já není závislé na žádných požadavcích uvnitř vaší hlavy. Nepotřebuje žádnou konkrétní lásku, žádné konkrétní poznání, žádnou konkrétní moudrost, nepotřebuje mít nějaký konkrétní dům nebo konkrétní zahradu, nepotřebuje mít nějakou konkrétní vlastnost, charakter... Vaše pravé já se objevuje tam, v tom bodě, kde jste odložili staré já, starou žebráckou mysl, v křesťanském smyslu jste se obrátili, konvertovali, křest je vlastně symbolické omytí špíny, je to vykročení do nového života, je to nový život, stejně tak každý okamžik zazenu, kdy odhazujete starou žebráckou mysl a staré žebrácké tělo, jste prošli křtem, obrodili jste se, znovu jste se narodili, vykročili jste do nového života a takto se obrozujete okamžik za okamžikem, celou dobu zazenu - a všimněte si, že v každém tom okamžiku obrody, kdy jste vykročili jako nahé, nevinné dítě do tohoto podivného světa, jste si s sebou nic nepřinesli, jste jen zcela čistá duše, bez předsudků, bez znalostí, bez jakékoliv lidské moudrosti, ale jste plni oné duchovní moudrosti, které se říká pradžňá, což je stav, než začnete vůbec přemýšlet a hodnotit. Takto obrozeni, protože jste prošli očistou, kdy jste se setkali s tím, co je univerzální a všeobecně pravdivé a co je nezávislé na světě lidí, se skutečně probouzíte do tohoto okamžiku  a do dalšího okamžiku, zcela nezatížení vaší minulostí. A připraveni, zvědavi na budoucnost. V takovém stavu těla a mysli tu nejste proto, abyste požírali knihy o buddhismu, konzumovali Bibli, stali se stálými návštěvníky bohoslužeb nebo zenových ústraní. Vy tu jste proto a účastníte se jakýchkoliv náboženských aktivit,  protože si jste naprosto vědomi, jak očistné a osvobozující je vstoupit do místa, kde odkládáte své staré já a vstupujete do místa, kde už jste zcela nový, obrozený člověk, protože jste byli pomazáni, byli jste pokřtěni tím principem, který je krystalicky čistý, svobodný a nezávislý a který platí všude v celém vesmíru. V tomto principu nemáte jediného nepřítele, neznáte jedinou ženu, po které byste nepříjemně toužili, není na světě žádná věc, kterou nutně potřebujete, a svobodně se pohybujete v tomto okamžiku na tomto místě jako volavka, která kráčí po břehu jezera nebo jako racek, který se snáší k hladině řeky. 

Musíme vystoupit ze svého stínu, který je daný relativními hodnotami našeho života, v kterých se pořád k něčemu vztahujeme z toho hlediska já - rigidního já. Je to já, které je horší nebo lepší než ostatní lidé, které něco chce, co nemá, nebo naopak se chce zbavit toho, co má, já, které chce být milováno nebo opuštěno, osvobozeno, já, které chce být osvícené nebo moudré, já, které chce druhé ovládat nebo chce být vedeno, aby nemuselo vyvíjet žádnou vlastní snahu, já, které chce zkonzumovat všechny sútry světa nebo sypat z rukávu citáty z Bible, já, které chce okouzlovat druhé, já, které chce být přirovnáváno k Buddhovi a Kristovi, já, které chce být litováno, omýváno, zahrnováno dary a něhou, já, které chce mít spousty dětí, já, které chce mít klid a nebýt rušeno, já, které chce mít pamětní desku na náměstí, já, které chce být zváno na večírky a důležité schůze, já, které chce mít medaili a spoustu květin na pohřbu.   

Chceme tohle opravdu? Nebo chceme pravé já, které se nevztahuje, ale které volně plyne a propojuje se se skutečností, aniž by tu někde byla nějaká pevná hranice mezi tím, co je mé a co je tvoje? Ano, náš vnitřní smysl pro nejhlubší pravdu, mysl probuzení, nám říká, že chceme projít křtem, konvertovat, transformovat se, osvobodit se od toho fixního, rigidního já. Chceme projít očistou a chceme tou očistou procházet každý den mnohokrát za den a žít život člověka, který není středem vesmíru, člověka, který ví, že střed vesmíru je přímo v jeho srdci, že totiž přímo v jeho srdci je brána k univerzální lásce a moudrosti, k univerzálnímu osvobození a probuzení ze sna, kterému nesprávně říkáme "lidský život". Skutečný lidský život je něco nesrovnatelně pravdivějšího, než je běžný život člověka, který nepoznal osobní obrat, konverzi. Skutečný lidský život je založen na aktivitě neposkvrněného srdce a  vyzařuje z něho univerzální čistota a pravda. Takový by měl být náš život. Proto se ale musíme chtít transformovat, probudit, jakkoliv to nazvete. A abychom se transformovali a probouzeli, musíme cvičit ono probouzení, onu transformaci vlastního srdce a tudíž i vlastního života.