Obtížnost jednoduchosti

Na minulém sesshinu jsem si uvědomil, jak je buddhismus jednoduchý. Ale tahle jednoduchost je velmi obtížná, když ji chceme realizovat. Proto to trvá deset, nebo dvacet let a potřebujeme být v kontaktu s učitelem, který obtíže s jednoduchostí Cesty překonal.

V jednom nedávném článku jsem psal o tom, že neexistuje zkratka k životu v pravdě. Že nestačí udělat ve vzduchu kruh a říct- to je vše. Když to udělá zenový mistr, tak to stačí, ale když to udělá někdo, kdo už nějakou dobu studuje a cvičí buddhismus, je to velmi málo. Říká se, že začátečník má mysl otevřenou - on ještě jednoduchost nezkazil uzly a slepými cestičkami myšlenek. Ale kde jsou ti začátečníci, co jsou ještě takhle neposkvrnění? Jakmile někdo otevře knihu o buddhismu, jeho jednoduchost je většinou ta tam. A pak takovému člověku trvá mnoho let, než ji znovu objeví. Navíc málokdo má o dosažení téhle jednoduchosti zájem.

Můj učitel na sesshinu mluvil o tom, že je důležité učit se cestu buddhismu jako se lidé učí řemeslo. Postupně se od mistra učit, jak přistupovat k životu a jak se chovat. Jinak to nejde. Nikdy jsem neměl moc velký problém přijmout svého učitele a snažit se od něho učit, ale realizovat jeho jednoduchost, přímočarost, s jakou přistupuje k problémům a k životu obecně, je pro mě velmi obtížené. Ale je to přirozené, že to je obtížné! Takže už když se začínáme učit Cestu, můžeme k tomu zkusit přistupovat jednoduše - bude to obtížné, ale to mi nevadí, prostě se budu snažit - den za dnem. Pak to vlastně není obtížné. Každopádně, když něco prostě děláme v tomto okamžiku, nikdy to není obtížné. Ale naučit se takhle žít je velmi, velmi těžké.

Na sesshinu společně s mým učitelem byla ještě jedna osoba, která také dozrála k plnému životu Cesty, Gabriele Linnebach, která v Japonsku studovala a cvičila buddhismus společně s mým učitelem u stejného mistra, roshi Nishijimy. Když pozorujete mého učitele, Mika, jak se chová, někdy si nejste jisti, co je jeho osobní povaha a co jsou plody jeho buddhistického studia. Ale když jsem viděl ty dva, Mika a Gabriele pohromadě, bylo mi celkem jasné, co jsou plody jejich buddhistického studia a praxe - je to právě ta jednoduchost, s jakou přistupují k problémům a různým každodenním situacím. Oni prostě nekličkují v myšlenkách a činech, jako většina lidí - když vidí, že je potřeba něco udělat, udělají to. Když vidí, že je potřeba něco říct, řeknou to. Je to takhle jednoduché, ale člověk obvykle myslí mnohem složitěji než zenový mistr a někdy neudělá prostě to, co by se mělo udělat, protože ho něco brzdí, strach, pochybnost, posedlost tím, že je uprostřed nějakého zdánlivě zajímavého rozhovoru, atd.  Takže náš život je často zbytečně složitý nebo křečovitý. Chceme něco říct, ale raději mlčíme. Jindy tušíme, že bychom měli mlčet, ale radši začneme mluvit. Někdy máme chuť něco udělat, ale jsme příliš líní, a tak dál sedíme... Učit se buddhistický život je učit se být přirozený, jednoduchý v tom smyslu, že není překážka mezi námi a naším prostředím. Je to jako ryba, která prostě plave v moři.

Ale to neznamená, že když se nám podaří buddhisticky dozrát, stanou se z nás primitivové, kteří ničemu nerozumí, nebo utečou, když se před nimi objeví nějaká složitá situace. Takže nemám na mysli - ha, tohle je příliš složité, já jsem buddhista, takže tohle neřeším, vyřešte si to sami. I ke studiu nukleární fyziky lze přistupovat s jednoduchostí zenového mistra. A to se dělá tak, že si prostě uvědomíte, že nemůžete studovat nukleární fyziku celou v jednom okamžiku, to by nezvládl ani Albert Einstein, ale že to musíte dělat krok za krokem. A stejně můžeme studovat například i Shobogenzo mistra Dogena. Není třeba se do toho pustit s velkou vervou a snažit se zvládnout celý díl za týden. Mnohem lepší je studovat kousíček po kousíčku, jak plyne čas, a kdy je k tomu příležitost. Za deset nebo dvacet let možná zjistíte, že jste pochopili podstatu toho díla, protože ta podstata nespočívá ve složitosti nebo velmi hlubokých, filozofických úvahách, ale v každodenní skutečnosti před naším nosem.

Být jednoduchý (ovšem nikoliv dementní)  člověk, oproštěný od uzlů a slepých uliček jednání a myšlení je velmi příjemné. Může to zažít každý, kdo se něčemu prostě soustředěně věnuje, třeba když opravujete svoje kolo. Ale je velmi těžké nechat tento přístup - tuto jednoduchost - prosáknout skrz naskrz naší osobností. Živý příklad našich učitelů nicméně ukazuje, že to možné je. Nakonec stačí udělat velký kruh prstem ve vzduchu. Ale pro nás bude lepší, když místo toho půjdeme do kuchyně a uděláme čaj. Jednoduše a soustředěně. Nikdo nám nebrání mít zkušenost buddhy. Nikdo nám nebrání projevit svou moudrost. Jen my sami jsme sobě překážkou. Když ale něco prostě uděláme v tomhle okamžiku, překážka zmizela. A pak to můžeme zkoušet každý den. A neměli bychom zapomenout, že zenový mistr není někdo, kdo to přestal zkoušet. Naopak. Právě proto, že už se nesnaží dosáhnout dokonalosti, a místo toho ke každé nové situaci přistupuje s čerstvou, otevřenou myslí - právě to z něho dělá mistra. A právě to charakterizuje rybu, mrak, horu nebo déšť.