Co mám na mysli pod pojmem "probuzení"

When I write an article in Czech, I check the Google translation and sometimes there is a big mistake. So for this article, I added my notes in English where the Google traslation made a big mistake or where I was afraid the Google translate woudn't understand what I mean. The English notes correct the translation. The Czech readers can ignore the English notes. There are only two, anyway. (Toto je nepodstatná poznámka ohledně fungování Google translate, kterou si můžete přeložit pomocí Google translate...)  

I když nepoužívám skoro nikdy výraz osvícení - enlightenment, často používám výraz probuzení - awakening. Osvícení je velmi zavádějící pojem, protože to evokuje něco, co probuzení není - najednou vás cosi osvítilo - něco k vám přišlo, co jste předtím neznali, neviděli. To není probuzení v buddhismu. Proto raději používám pojem probuzení, který naznačuje spíš to, že jste se probudili z jakéhosi snu. A o to jde. Nejde tedy vůbec o to získat nějakou novou vědomost, do něčeho proniknout, dosáhnout někam do závratných výšek a nekonečných hloubek vesmíru. O to vůbec, vůbec nejde. Probuzení v buddhismu je stav, kdy z vás všechno spadlo, odpadlo vše, co jste si dosud o sobě mysleli, co jste si mysleli o buddhismu, o probuzení, o druhých lidech. Je to jako byste doposud celý život prožívali jako sen. Všemu věříte a čemu nevěříte, považujete pořád za součást reality, kterou je třeba brát vážně. Například věříte, že buddhismus je něco dobrého, kdežto nevěříte, že komunismus může spasit lidstvo. Ale obojí jsou jen jakési myšlenky, ani jedna myšlenka není realita samotná. Dharma - samotný předmět Buddhova učení, tedy to, co Buddha nejen učil slovy, ale co ukazoval i skutky, není ani dobrá, ani špatná. Co je dobré a špatné, to jsou věci, které patří do světa lidí, kteří svým způsobem sní. Dharma je to, co tu je, když už vaše myšlenky nerozhodují o tom, co je realita. Místo toho vaše samotná zkušenost je realita. A vy nemůžete ani říct, co to ta zkušenost je a kdo jste vy. 

Je tedy probuzení něco, k čemu usilovně směřujeme, dokud toho nedosáhneme? Ne, od malička zažíváme mnohokrát denně okamžiky, kdy nemáme čas myslet, kdy nemáme čas hodnotit, prostě jen žasneme. Jako malý jsem neustále o něčem snil. Někdy píšu, že jsem jako malý chlapec neměl ponětí, co je realita. Ale měl jsem ponětí, co je dharma. Byla to moje nepopsatelná, nezachytitelná zkušenost. Což jsem samozřejmě vůbec nebyl schopen nějak zaznamenat. Prostě jsem často pouze existoval, žasl, díval se, poslouchal. Byl jsem, jako většina normálních dětí, často probuzená bytost. Tohle bychom se měli od dětí učit. Oni nepotřebují názory. Oni se dívají, poslouchají, dotýkají se... Když cvičíme zazen, máme dvě možnosti - budeme usilovně přemýšlet, jaký smysl má život, co je dharma, co je probuzení, co je Buddha, nebo prostě budeme jen sedět, jako malé děti, nebo kočky. A v každém okamžiku, kdy prostě pouze budeme sedět, budeme mít zkušenost probuzení. Tohle probuzení je alfa a omega Buddhovy cesty. 

Náš problém tedy nespočívá v tom, že bychom neměli přístup k pravdě. My máme velmi přímý přístup k pravdě, my známe dharmu. Náš problém spočívá v tom, že když začneme přemýšlet, nejsme schopni se dobrat toho, co to je ta dharma nebo probuzení. Proč? Protože když budete přemýšlet třeba milion let, nikdy nepochopíte, co je dharma nebo co je probuzení do této dharmy. Musíme tedy udělat opak - i když budeme do smrti muset přemýšlet, musíme si uvědomit, že Buddhova cesta je radikální odmítnutí myšlení - ne navždy. Je to radikální odmítnutí myšlení jako způsobu poznání dharmy, jako způsobu, jak mít zkušenost probuzení. Proto zenový mistr Seung Sahn začátečníky i pokročilé studenty učil - pořád se vracejte do stavu "nevím". Ale i zenový mistr, a proto je to právě zenový mistr - se musí a chce vracet mnohokrát denně do stavu "nevím"- Ale pozor, není to stav nevím ve smyslu "nevím, co si myslet, nevím, co je Buddha, nevím, kdo jsem." To už by bylo přemýšlení. Je to pouze nevím. Nic víc, to znamená, že jsme ochotni nic nevědět, abychom viděli, slyšeli, cítili... Pokud někdo kdy zažil stav satori, poznal na vlastní kůži sílu nevědění - nevědění a díky tomu sílu zkušenosti samotné  - the power of not knowing, thanks to which we do experience things completely. Náhle viděl, že skutečnost je naprosto nezávislá na myšlení nebo vědomosti nebo chápání. Ano, je to síla nevědění, která je pramenem skutečné moudrosti a autentické energie života. Zenoví učitelé nám připomínají, jak velká je to síla, když nás znovu  a znovu nabádají, abychom pochybovali o definitivní platnosti jakýchkoliv učení a místo toho sami zkusili, jak chutná čaj, jaké je to projít se v silném větru po podzimním poli, jaké to je sedět v zazenu a pořád usínat a usínat... I to je příležitost k probuzení. Když usínáme, představujeme si totální nesmysly. Když se probudíme, je tu jen zvonek, nic víc. Nejsme moc důležité bytosti. Ten zvonek je důležitý. 

Víme, že tyhle věci píšu pořád dokola, ale pořád dokola je potřeba ukazovat na to, čemu se říká dharma, totiž na to, co tu je, aniž by to mělo jméno, název, hodnotu, plus nebo minus. To je náš život sám o sobě. Co jiného bychom měli chválit, podporovat, studovat, cvičit, zkoumat, milovat, než tento život samotný? Nemám na mysli chválit život ve smyslu - život navždy. Mám na mysli autentický život, který trvá jen v tomto okamžiku, je to to, co je živé pouze teď, co je aktuální pouze teď. Zítra tu budou schůze, jednání, zprávy, dojmy, ale v tomto okamžiku tu je pouze život, holý život a tento holý život je zároveň svým vlastním smyslem, je v něm už odpověď na to, jaký je smysl našeho života. Je to život sám. I když mluvím o dharmě, nemám na mysli nějakou filozofii nebo náboženství. Mám tím na mysli život sám. Bez hodnocení, bez vědomostí, bez kategorií. Samozřejmě, že pokud se nám čas od času podaří zcela se stát tímto neposedným, nezachytitelným životem, v něm nacházíme svobodu, svobodu být pouze teď a nemuset být včera nebo zítra. Svobodu nemuset něčeho dosahovat, protože tady a teď je všeho dosaženo v celém nekonečném kosmu. Takže nesedíme jako pecky na gauči a neříkáme - všeho je dosaženo, nebudu nic dělat. V dalším okamžiku vstáváme a jdeme si koupit do obchodu něco k jídlu. Tak opakujeme historii - historii zenu. Musíme něco dělat, uprostřed toho probuzení ze sna o světě lidí. Musíme dýchat, někam jít. Když chápeme, že svět lidí je určitý druh snu, nemusíme světu lidí podléhat, to je ono probuzení, které mám na mysli. To znamená, že my sami si nemusíme nic myslet ani nic vědět. Ale pouze v tomto okamžiku, nebo  v tomto okamžiku. Zítra budeme muset něco učit nebo vysvětlovat nebo se ptát. Nikoliv však pouze v tomto okamžiku. To je to probuzení, které mám na mysli, a které měl na mysli Buddha, když v prstech otočil květinou.