Transformace sebe - transformace těla a mysli

V minulém článku jsem kritizoval situaci, kdy žijeme konzumně, běháme po supermarketech, díváme se na hloupé seriály, zatímco bychom měli číst bibli nebo sedět pod jabloní a žasnout, že je podvečer a kos zase začal zpívat. Ale kdo z mých čtenářů je takhle povrchní? Takže chci vysvětlit, že tu jde o něco složitějšího než jen o to, zda se díváte na televizi Nova nebo čtete knihy o posmrtném životě. 

Číst bibli, modlit se, cvičit zazen, studovat sútry, jezdit na meditační ústraní, učit se od skvělých učitelů, to jsou všechno hezké věci, ale nemusí vás posunout dál než kousek od těch, co v životě jen počítají peníze a koukají na hlouposti v televizi. Proto na meditačních ústraních potkáváte tolik lidí, kteří jsou evidentně zaseklí na nějakém bodě, z kterého se dívají na smysl věcí. Ale ten bod nemá nic společného s probuzením, se skutečnou transformací člověka. Co nám Richard Rohr, nebo Kodo Sawaki, nebo mistr Dógen říkají, je to, že musíte překonat sebe. Překonat sebe znamená překonat svoje staré navyklé způsoby, jak chápete sebe a druhé a svět. To, že jste do svých způsobů a návyků nějak přimíchali pár moudrých frází z moudrých knih na věci moc nemění. Vy se musíte dívat na věci z úplně opačného úhlu. To je to no-self, o kterém mluví Sawaki, to je odhození těla a mysli, o kterém mluví mistr Dógen a to je ta konverze, to probuzení, o kterém píše a mluví Richard Rohr. Pak se na sebe a svět budete dívat prostě jinak než dosud. I když ty staré návyky a myšlenky se budou pořád vracet. Ale vy už budete vědět, že to je zase ten starý žebrák, co každý pátek večer prochází kolem vašeho domu a chce si od vás něco půjčit. Nebude to nic překvapivého. A za pět minut bude pryč. Jde o to si uvědomit, jasně si uvědomit, že vaše pravé já není ten starý žebrák - že on nebude řídit váš život a vaše hodnoty, nebude vám říkat kolik mu máte dát peněz. 

Je tu tedy ono falešné já -  to jsou naše staré návyky a hodnoty. Počítáte, co z toho budete mít, když pojedete na týdenní ústraní nebo když budete dnes cvičit půl hodiny zazen. To je žebrácká mysl. Počítáte, kolik lásky jste dali a kolik dostali od toho a toho člověka, počítáte, jestli se vyplatí se rozejít nebo zůstat. Počítáte, kolik let budete muset cvičit, než dosáhnete nějakého poznání, které bude převratné. To je všechno žebrák, který vás obtěžuje, ale to není vaše pravé já. Vaše pravé já není závislé na žádných požadavcích uvnitř vaší hlavy. Nepotřebuje žádnou konkrétní lásku, žádné konkrétní poznání, žádnou konkrétní moudrost, nepotřebuje mít nějaký konkrétní dům nebo konkrétní zahradu, nepotřebuje mít nějakou konkrétní vlastnost, charakter... Vaše pravé já se objevuje tam, v tom bodě, kde jste odložili staré já, starou žebráckou mysl, v křesťanském smyslu jste se obrátili, konvertovali, křest je vlastně symbolické omytí špíny, je to vykročení do nového života, je to nový život, stejně tak každý okamžik zazenu, kdy odhazujete starou žebráckou mysl a staré žebrácké tělo, jste prošli křtem, obrodili jste se, znovu jste se narodili, vykročili jste do nového života a takto se obrozujete okamžik za okamžikem, celou dobu zazenu - a všimněte si, že v každém tom okamžiku obrody, kdy jste vykročili jako nahé, nevinné dítě do tohoto podivného světa, jste si s sebou nic nepřinesli, jste jen zcela čistá duše, bez předsudků, bez znalostí, bez jakékoliv lidské moudrosti, ale jste plni oné duchovní moudrosti, které se říká pradžňá, což je stav, než začnete vůbec přemýšlet a hodnotit. Takto obrozeni, protože jste prošli očistou, kdy jste se setkali s tím, co je univerzální a všeobecně pravdivé a co je nezávislé na světě lidí, se skutečně probouzíte do tohoto okamžiku  a do dalšího okamžiku, zcela nezatížení vaší minulostí. A připraveni, zvědavi na budoucnost. V takovém stavu těla a mysli tu nejste proto, abyste požírali knihy o buddhismu, konzumovali Bibli, stali se stálými návštěvníky bohoslužeb nebo zenových ústraní. Vy tu jste proto a účastníte se jakýchkoliv náboženských aktivit,  protože si jste naprosto vědomi, jak očistné a osvobozující je vstoupit do místa, kde odkládáte své staré já a vstupujete do místa, kde už jste zcela nový, obrozený člověk, protože jste byli pomazáni, byli jste pokřtěni tím principem, který je krystalicky čistý, svobodný a nezávislý a který platí všude v celém vesmíru. V tomto principu nemáte jediného nepřítele, neznáte jedinou ženu, po které byste nepříjemně toužili, není na světě žádná věc, kterou nutně potřebujete, a svobodně se pohybujete v tomto okamžiku na tomto místě jako volavka, která kráčí po břehu jezera nebo jako racek, který se snáší k hladině řeky. 

Musíme vystoupit ze svého stínu, který je daný relativními hodnotami našeho života, v kterých se pořád k něčemu vztahujeme z toho hlediska já - rigidního já. Je to já, které je horší nebo lepší než ostatní lidé, které něco chce, co nemá, nebo naopak se chce zbavit toho, co má, já, které chce být milováno nebo opuštěno, osvobozeno, já, které chce být osvícené nebo moudré, já, které chce druhé ovládat nebo chce být vedeno, aby nemuselo vyvíjet žádnou vlastní snahu, já, které chce zkonzumovat všechny sútry světa nebo sypat z rukávu citáty z Bible, já, které chce okouzlovat druhé, já, které chce být přirovnáváno k Buddhovi a Kristovi, já, které chce být litováno, omýváno, zahrnováno dary a něhou, já, které chce mít spousty dětí, já, které chce mít klid a nebýt rušeno, já, které chce mít pamětní desku na náměstí, já, které chce být zváno na večírky a důležité schůze, já, které chce mít medaili a spoustu květin na pohřbu.   

Chceme tohle opravdu? Nebo chceme pravé já, které se nevztahuje, ale které volně plyne a propojuje se se skutečností, aniž by tu někde byla nějaká pevná hranice mezi tím, co je mé a co je tvoje? Ano, náš vnitřní smysl pro nejhlubší pravdu, mysl probuzení, nám říká, že chceme projít křtem, konvertovat, transformovat se, osvobodit se od toho fixního, rigidního já. Chceme projít očistou a chceme tou očistou procházet každý den mnohokrát za den a žít život člověka, který není středem vesmíru, člověka, který ví, že střed vesmíru je přímo v jeho srdci, že totiž přímo v jeho srdci je brána k univerzální lásce a moudrosti, k univerzálnímu osvobození a probuzení ze sna, kterému nesprávně říkáme "lidský život". Skutečný lidský život je něco nesrovnatelně pravdivějšího, než je běžný život člověka, který nepoznal osobní obrat, konverzi. Skutečný lidský život je založen na aktivitě neposkvrněného srdce a  vyzařuje z něho univerzální čistota a pravda. Takový by měl být náš život. Proto se ale musíme chtít transformovat, probudit, jakkoliv to nazvete. A abychom se transformovali a probouzeli, musíme cvičit ono probouzení, onu transformaci vlastního srdce a tudíž i vlastního života.