V každém okamžiku se rodíme znovu

"Děláš zazen už pět nebo deset let? A co je na tom? Každý den musíš hledat svoji cestu zcela znovu."  Kodo Sawaki

Studovat a cvičit buddhismus neznamená hromadit vědomosti nebo zkušenosti nebo moudrost.  Naopak to znamená každé ráno začít od nuly, všechno dělat tak, jako bychom to dělali poprvé v životě. To neznamená, že budu předstírat, že neumím jezdit na kole nebo že si neumím uvázat tkaničky. Dělat něco jako bychom to dělali poprvé v životě znamená mít o to takový zájem, jaký máte o něco, co jste ještě nikdy neviděli, neslyšeli, neochutnali. Jste tedy znovu a znovu jako nepopsaný list papíru. 

V okamžiku, kdy se na tento nepopsaný list papíru podepíše přítomnost, jste buddha, probuzená bytost. Takže primárně jste zcela otevření, neznáte nic... sekundárně se v tomto stavu probouzíte do toho, co tu právě je. Abyste mohli být znovu a znovu takhle otevření a takhle se znovu a znovu probouzet do přítomnosti, nesmíte si v hlavě nosit žádné fixní představy o dharmě nebo buddhistické filozofii. Neexistuje žádná dharma, kterou by šlo jednou provždy správně definovat, neexistuje žádná rigidní buddhistická filozofie, které byste se měli držet jako klíště. Neexistuje žádné učení vašeho učitele, kterého byste se měli pořád držet - nejde přece o to, abyste opakovali to samé, co říká vaše učitelka nebo učitel, ale o to, abyste se osvobodili od učení - slov - a měli vlastní zkušenost, kterou nejde vysvětlit, i když ji lze a je třeba ji vyjádřit. Vy tedy máte vlastní život a vlastní zkušenost. Pokud chceme učit druhé, musíme najít vlastní způsob, jak vyjádřit to, co přesahuje slova a učení. Protože v každém okamžiku se rodíme znovu a objevujeme dharmu znovu. Tam se setkáváme se skutečnou, původní nevinností naší a současně se skutečnou, původní nevinností celého vesmíru. 

Nejde tu tedy o etiku jako systém, ale nevinnost jako původní čistotu každé bytosti a každé věci. Nejde o nevinnost ve smyslu - já jsem nikdy nikomu neublížil. Určitě jsme v minulosti napáchali spoustu chyb a zkomplikovali mnoha lidem život. Ale v tomto okamžiku máme právo nevědět, co se stalo v minulosti a stát se naprosto novým člověkem - a je jedno, na jak dlouho se to podaří. Naším nejdůležitějším úkolem ve cvičení a studiu dharmy je vracet se k této "novosti", objevovat sebe sama znovu a znovu, bez předsudků a myšlenek o sobě a druhých. A to nejde, pokud máme v hlavě nějaké rigidní, fixní představy o buddhovi nebo probuzení nebo o dharmě nebo o morálce.  A přesně tak je potřeba cvičit zazen - jako něco, o čem nic nevíme a nic od toho neočekáváme. Pak se projeví to, co tu je, jako hlasitý hrom v bouřce. K tomu není co dodat.  

Veškerá slova o dharmě a probuzení jsou tu jen proto, aby nám pomohla nebát se pustit veškerého učení, veškerých znalostí a představ. Teprve když se pustíme všech pouček a veškeré filozofie včetně celých vynikajících traktátů z pera mistra Dógena nebo velkých učitelů jako byl Nágárdžuna, teprve pak máme šanci setkat se v tváří v tvář s dharmou, která nikdy nebyla poskvrněna jediným slovem, jedinou myšlenkou. Takže všechno, co píšu o dharmě a probuzení, by se dalo nahradit jednoduchou frází: "Nedrž se toho". Jenže kdybych psal jen "nedrž se toho", nikdo by nechápal, čeho se vlastně nemá držet. A nikdo by nechápal, co má v životě teda vlastně dělat. Já sobě připomínám a druhým navrhuju - nedržme se žádných slov, zapomeňme na zen, dharmu, buddhu, sanghu, probuzení, moudrost, kosmos,  lásku, smysl. Teprve když zapomeneme na všechna tato slova, objeví se pravý zen, pravá dharma, pravý buddha, pravá sangha, pravé probuzení, pravá moudrost, pravý kosmos, pravá láska a pravý smysl. Takže učení o dharmě je třeba neustále recyklovat. Ne si je schovávat ve skříni nebo je vystavovat v muzeu. Musíme je objevovat znovu jako sedmikrásku, která rozkvetla na zahradě přes noc. To učení je něco živého, nikdy ne zakonzervovaného ve slovech nebo poučkách. 

Je to velice paradoxní, ale musíme si uvědomit, že všechna slova o buddhismu jsou opravdu jen jakýmsi toaletním papírem. To není urážka - naopak! Život bez toaletního papíru je problém. Budeme vyrábět koule z bláta jako mistr Dógen? Takže toaletní papír je skvělý vynález. Ale nikdo si nenechá použitý toaletní papír zarámovat  a nepověsí si ho na zeď do obývacího pokoje. Stejně tak tohle nesmíme dělat s dharmou. Musíme dharmu žít, ne ji fixovat, zarámovat do knih nebo zkostnatělých ceremoniálů. Mistr Dógen moc dobře věděl, jak omezenou hodnotu má jeho učení, potažmo veškeré učení buddhismu. A znovu a znovu na to upozorňuje snad v každé své přednášce. Filozofie je tedy jen a jen sluha, který musí okamžitě odejít z místnosti, jakmile splní svůj úkol. Ale ten úkol je důležitý - je to kultivace naší mysli, našeho způsobu myšlení, našeho chápání světa. Nakonec jde o překročení všech slov v tomto okamžiku, kdy se jasně vyjadřujeme bez závislosti na slovech. 

Když jsme schopni zapomenout na slova, zapomenout na veškeré učení, aniž bychom autentická učení ignorovali, pak jsme vstoupili do stavu naprosté svobody.  To je skutečné naplnění našeho života, skutečná nevinnost a pravá etika lidské bytosti.