Nekonečný optimismus

V souvislosti s pandemií letos různí moudří učitelé říkají, jak tuto dobu chápat. Dlouho mě nic nenapadalo, co k tomu dodat, věnoval jsem se tématům, které s touto krizí zdánlivě nesouvisí.

Dnes mě napadlo, co bych k tomu tedy konečně řekl. První věc, co mě napadá, je nekonečný optimismus. To může vypadat hloupě - co je na tom moudrého, někdo je pesimista, někdo optimista, pesimista přežívá, optimista umírá... ale jaká je realita? Mohli byste namítnout, že zen znamená vidět věci realisticky. Pak nemůžeme být ani optimisté, ani pesimisté. Ale mám na mysli jiný druh optimismu.

Když si pročítáte články mistra Dógena v Shobogenzo, ať chcete nebo ne, mezi řádky je cítit obrovský optimismus. A nejvíc na konci každého jeho zamyšlení.  Žádný probuzený učitel v dějinách buddhismu nebyl pesimista. Jejich odhodlání a nekonečná vůle učit znovu a znovu, i ty, u kterých není skoro žádná naděje, že by se něco naučili, je a byla možná a bude možná jen díky jejich nekonečnému optimismu. Ale je to jiný druh optimismu - není to prostě přesvědčení, že všechno dopadne dobře. Učitelé buddhismu moc dobře vědí, že utrpení je součástí života nejen obyčejných lidí, ale i buddhů. Ale buddhové utrpení chápou jinak. Buddha chápe neúspěch jinak než obyčejný člověk. Buddha chápe jinak ztrátu. Buddha chápe jinak smrt. Buddha chápe jinak situaci, kdy jste v bezvýchodné situaci. Je to optimismus velmi podobný, jaký představuje křesťanství v tom smyslu, že utrpení Krista na kříži je překonáno jeho vzkříšením. Podobně nejrůznější bolesti a nezdary našeho života můžeme překonávat probuzením v pozici zazenu, probuzením uprostřed nějaké jednoduché činnosti. Buddha - stav subtilně pozitivní mysli, neznatelně nadšené mysli, stav mysli, která je zaměřená na činnost v tomto okamžiku, takže z ní vyzařuje přirozená, přiměřená energie, to je stav, který překonává i narození a smrt, iluze i osvícení, tmu i naději. To je situace, v které čínský mnich visí nad propastí, drží se jen jednou rukou, moc dlouho už se neudrží, nahoře číhá tygr... dole propast - jistá smrt, nad ním tygr - jistá smrt. A tu si všimne čerstvé lesní jahody kousek vedle - natáhne se pro ni volnou rukou a strčí ji do pusy. Jak je sladká!!!

Takže tohle je ten optimismus, který nesmíme nikdy ztrácet. Ať se má pod námi propadnout země, ať mají padat balvany, je tu řešení - zaujmout tělem a mysli postoj stejný jako v zazenu - jsem připraven. Moje srdce je čisté. Můžu se vrátit tam, odkud jsem přišel. A tam, odkud jsem přišel, je všechno v pořádku. Podstata všech věcí, i těch nejstrašnějších věcí, je v pořádku. Vesmír je v podstatě místo, kde se nedějí žádné chyby. A do této podstaty se vždy můžeme vrátit - než  se narodíme, jsme tam samozřejmě, během života se tam vracíme, když cvičíme zazen, a po smrti se tam opět vracíme, ať chceme nebo ne.   

Každý den hrozí velké nebezpečí, hrozí, že zcela upadneme do temnoty. Pak nám nepomůže ani milion dolarů, ani zlatý palác, ani brokátová roucha a obdiv druhých. Ale  každý den je naděje, že zaujmeme stav buddhy - v tomto těle a v této mysli. Pak jsme připraveni. Na cokoliv. To je největší optimismus, jaký znám.