Tvoje ani moje osvícení nikoho nezajímá

Ve světě autentického zenu nikoho nezajímá "moje osvícení", "tvoje osvícení" nebo "její osvícení". Všimněte si, že autentičtí učitelé zenu nikomu nedoporučují, aby se zabývali osvícením svým nebo osvícením někoho jiného. Ale vyzdvihují probuzení jako takové. Jenže pokud je už celý vesmír probuzený v pravdě a my sami jsme součástí tohoto probuzeného vesmíru, pak nemusíme ani hnout prstem, abychom byli probuzení v pravdě. Pokud ale nechápeme, co to znamená, pak hrozí, že sklouzneme k špatnému  názoru, podle kterého nemusíme nic dělat, abychom žili probuzený život. 

V autentickém zenu nestačí přijmout myšlenku, že celý vesmír je už pravdivý a my sami, jako součást tohoto vesmíru, jsme tedy logicky také pravdiví. V autentickém zenu musíme překonat takový zjednodušený pohled. Jak říká Kodo Sawaki, jde o to naladit se na frekvenci tohoto univerzálně pravdivého vesmíru.  Musíme tedy změnit způsob, jakým naše mysl vnímá sebe a druhé a celý svět. Musíme ji vytrhnout z navyklých způsobů chápání a skutečně ji probudit k dharmě. Pro to musíme něco dělat, ne jen přijmout nějakou filozofii nebo náboženství. Cvičit zazen je způsob, jak v buddhismu naladit naše tělo a mysl na frekvenci, na které vysílá dharma. Abychom mohli přeladit mysl na frekvenci dharmy, musíme být ochotni pustit svou osobní mysl a své osobní těla při cvičení zazenu. Jakmile se to stane, jsme v jednotě s původní osvícenou povahou celého univerza. Pak nedává smysl mluvit o vlastním osvícení. Je to stejné, jako bychom mluvili o nějaké kapce vody, která spadla do oceánu. Koho ta kapka vody zajímá? Důležitý je oceán. Pokud jsme se tedy přeladili na frekvenci dharmy, buďme rádi, že nijak nevyčníváme z tohoto univerza pravdy. Pak není vůbec potřeba vyzdvihovat nějakou vlastní zkušenost. A jak často píšu - není třeba obdivovat osvícení nějakého mistra - protože jeho osvícení není nic jiného než osvícení nějakého stromu nebo staré zdi. Leda tak můžeme ocenit, že ten starý mistr o svém osvícení nemluví. A tak místo toho, abychom mluvili o svém osvícení, o jeho osvícení, o osvícení jiných lidí, měli bychom praktikovat toto osvícení v každodenních činnostech. Když nebudete dělat nic zvláštního, čím byste vyskočili z přirozeného řádu věcí, pak jste zřejmě součástí přirozeného řádu věcí - tedy opravdu praktikujete dharmu, vyjadřujete univerzální pravdu. Takže váš zazen je na první pohled úplně obyčejný. Vaše slova jsou obyčejná. Nikoho nepřekvapujete. Ale pokud narazíte na lidi, kteří mají hodně scestné chápání buddhismu nebo světa, budete jím trnem v oku, pokud s nimi nebudete souhlasit. Tak se může stát, že nakonec vy, ačkoliv přirozený a pravdivý člověk, budete u lidí vyvolávat zmatek nebo odpor. To se nedá nic dělat. Pokud jde jeden člověk správným směrem, může se stát, že dav, který jde na opačnou stranu, ho bude považovat za šílence. 

Spousta lidí hledá osvícení, které by mohli dosáhnout a pak ho ukazovat na odiv. V zenu je ale naším úkolem něco docela jiného. Pochopit, že jsme už všichni zcela pravdiví a v pořádku, když se na chvíli ztišíme a neprosazujeme svoje omezené názory na svět. A pak díky tomuto ztišení - v praxi zazenu - můžeme něco přirozeně dělat - a tak můžeme vyjadřovat pravdivost všech věcí a všech bytostí.