Narodili jsme se do probuzeného světa

"Satori nemá žádný počátek. Praxe nemá žádný konec." Kodo Sawaki

Satori nemá žádný počátek. Satori, probuzení, je vlastně základní stav světa. Takový stav tu byl odjakživa. Narodili jsme se do probuzeného světa. Lidi sami o sobě, člověk, než začne přemýšlet, je v probuzeném stavu. Před tím, než začne přemýšlet - to je prádžňá - moudrost před tím, než začneme přemýšlet. Když svět intelektuálně nehodnotíme, je všechno probuzené. Ale člověka napadne - já osobně nejsem probuzený, chci mít satori! Když jsem jako mladý muž hledal smysl života, jednoho dne jsem začal doufat, že smysl života poznám, pokud se probudím - chtěl jsem tedy satori. Myslel jsem, že zenoví mistři znají něco, co já sám neznám. Že mi něco tají, nebo se mi něco snaží naznačit. Oni jsou tam, já jsem tady. Tam je satori, já jsem ale tady. Takže já a satori jsou dvě různé věci. Ve skutečnosti jsme se narodili do satori. Nemůžeme z něho jen tak vyskočit. Satori je podstata věcí. Ale naše mysl říká - ne! Dejte mi probuzení, dejte to sem, lakomci! Co mi tajíte? 

Když se dozvídáme, že praxe je satori, doufáme, že nějak díky praxi pochopíme, co to znamená, že praxe je satori. Ale to nemusíme chápat - bramborový salát nemusíte chápat - když je dobrý, tak je dobrý. Co byste měli chápat na bramborovém salátu?  Takže praxi nemusíme chápat. Stačí když cvičíme. Kodo Sawaki říká - praxe nemá žádný konec. To znamená, že praxe nemá cíl. Když už jsme v osvíceném světě, nemusíme nic zvláštního dělat. Proč ale cvičíme zazen, když už jsme osvícení i tak?  Protože "už jsme osvícení i tak" je pouze idea. Cvičit zazen je jako jíst bramborový salát. Pokud je lahodný, nejíme ho proto, abychom ho snědli. Nejíme proto, abychom se nasytili. Pokud nám salát chutná, chceme ho prostě jíst. Když je zazen pravda samotná, cvičíme ho kvůli pravdě samotné. Kvůli pravdě, kterou nemusíme chápat, ale kterou chceme praktikovat, mít zkušenost pravdy, neboli nebýt odděleni od pravdy světa. 

Když já  a pravda je totéž, už to není já versus pravda, ale prostě pravda. Nikdo nemá svou pravdu, současně všichni cvičíme v pravdě. A takové cvičení nemá smysl někdy ukončit, protože pravdy není nikdy dost. Dharmy není nikdy dost. Ne idejí o pravdě, ne buddhistická filozofie, té je dost. Ale čeho není nikdy dost, je naše setkání s pravdou, naše probuzení do pravdy, toho není nikdy dost. Nikoliv jedno velké satori za život - ale tisíce skutečných probuzení každý den, když nás neovládá myšlení. Kodo Sawaki říkal - musím se pořád napomínat, abych nezahálel. Musíme si připomínat, že pokud začneme snít, pravda se nám bude hned vzdalovat. V tom případě je třeba odstranit myšlenky a vrátit se do světa, který je pravdivý. V tomto světě jsou všechny ideje kousek mimo, těsně vedle levé tyče... Satori nepotřebuje naše ideje. Nepotřebuje naše chápání. Nepotřebuje naše osobní osvícení. Satori stačí, když přestaneme cokoliv vymýšlet. Když se jen napijeme nebo si jen sedneme. To stačí. Do konce života máme možnosti místo myšlenky dosadit zkušenost. Když něco děláme bez hodnocení, je to praxe dharmy. Když něco děláme a hodnotíme to - tohle má smysl, tohle nemá smysl, není to praxe dharmy.  Když něco děláme v dharmě, je to probuzení. Vždycky, od počátku tu pro nás bylo. A vždycky tu bude pro všechny v hojnosti. 

Vždycky se můžeme vrátit "domů", k podstatě věcí,  kde je všechno v pořádku. Z toho domova pak můžeme vycházet do světa lidí, kde je všechno v nepořádku. A trochu tam uklidit. Je tu tedy základna - tam je všechno v pořádku. Tam se nehodnotí, nemyslí. To je pozice buddhy. I když my osobně si něco myslíme, buddha si nic nemyslí, jen sedí. Když se posadíme do pozice buddhy, možná si něco myslíme, ale buddha si nic nemyslí - to je naše pozice. A nakonec se přestaneme bránit tomu, abychom my a buddha byli odděleni. Nakonec je tu jen buddha. A ten si nic nemyslí. Takže necvičí proto, aby něčeho dosáhl. Prostě cvičí. To je satori v praxi. Kdežto když někdo řekne - já jsem zažil satori, já už cvičit nemusím - to je satori v hlavě, vymyšlené satori. Kodo Sawaki říkal: "Já jsem nikdy neměl satori! To prohlašuju naprosto sebejistě, bez váhání!" Kde vzal takovou jistotu? Ve skutečnosti říkal - moje iluzorní já nemá nic společného s pravdou. Satori není něco, co člověk může mít. Je to původní stav vesmíru. Ten tu je tak jako tak. 

Je těžké pochopit tento článek? Není cílem to chápat. Každopádně pokud chcete přesně vědět, co se snažím říct, zkuste se napít vody. Přesně to mám na mysli. Zkušenost, ne slova. Nejde mi o šíření myšlenek, učení, ale o povzbuzení sebe a druhých, abychom si vzali to, co tu je v nepřeberném množství - svět v původním stavu - svět, který člověk nikdy nepochopí, dokud o tomto původním stavu bude přemýšlet. Pozná ale tento původní stav, když se napije nebo ochutná ovesnou kaši.