Odpustit nebo pustit?

V seriálu The Crown o britské královské rodině má v jednom dílu královna Alžběta dilema: odpustit nebo neodpustit svému strýci, že spolupracoval s nacisty? Krátce před tím, než se královna dozví, jak se její strýc setkal s Hitlerem a domlouval s ním další možné uspořádání Evropy, si královna vyslechne řeč křesťanského kazatele. Rozhodne se více do hloubky pochopit křesťanskou víru. Naráží na význam odpuštění. To jí oslovuje. Ale  tváří v tvář svému strýci mu nedokáže odpustit. Pak se na tento problém ptá kazatele, ale jeho odpověď jí neuspokojí. Svému strýci pravděpodobně dodnes neodpustila.

Pokusím se tento problém vysvětlit z hlediska dharmy. Odpuštění je samozřejmě klíčový pojem v křesťanství. Zdá se, že v buddhismu, konkrétně v zenu nikdo odpuštění neřeší. Ale řeší - jen se tento problém pojí s jinými idejemi, koncepty. V zenu není řeč o odpuštění, ale velice často o tzv. puštění, anglicky "letting go". Odpustit - pustit. V angličtině to nefunguje: forgive - let go. Mám za to, že předpona "for" u slova "forgive" znamená něco jako - před - dát. Nedávat za vinu. V zenu se nemluví o vině a odpuštění, o hříchu a trestu. V zenu se místo toho mluví skoro o téže věci - o nenávisti a puštění, o vybočení z něčeho, co je přirozené, a účinku, který to má. Takže když někoho nesnášíte, zenový učitel vám neřekne - odpusťte mu, on neb ona řekne - nedrž se toho, nemysli na to, nech to být. Takže vy se zlobíte - máte to nechat být. Let go. Co se týká hříchu a trestu. V zenu máme deset předpisů, skoro totéž co desatero. Nezabij. Když zabiješ, nepůjdeš do pekla, ale bude to mít pekelné následky, takže vlastně do pekla půjdeš, do pekla na zemi. Takže v zenu jsou paralely křesťanským hodnotám. Slovník je jiný, ale problémy jsou  stejné. 

Co tedy s královnou a tím, že nemohla svému strýci odpustit? Naprosto chápu, proč to nemohla udělat. Ale kdyby se zamyslela nad tím, co to je v podstatě odpuštění, mohla být klidnější. Odpustit neznamená schválit. Kdyby mu odpustila, neznamenalo by to, že by jeho činy schvalovala. Mohla říct, odpouštím ti, ale neschvaluju, cos udělal. A protože neschvaluju, cos udělal, nemůžu ani schválit to, abys pracoval v britských diplomatických službách. Odpustila by mu v tom smyslu, že by k němu necítila nenávist, opovržení... neměla by pocit morální převahy. Jsme jen lidé, všichni děláme chyby. Ale pokud někdo udělá chybu, která má dalekosáhlé společenské důsledky, musí počítat s dalekosáhlými společenskými důsledky. Odpustit můžete i vrahovi malých dětí, ale to neznamená, že ho nepošlete na doživotí do vězení. Poslat do vězení neznamená nenávidět nebo trestat. To znamená udělat to, co je v souladu s naším přirozeným etickým cítěním. Vyjadřuje to naši zodpovědnost, naši účast na věcech na tomto světě. Musíme si odpouštět a současně musíme přijímat zodpovědnost za vlastní činy a adekvátně reagovat na činy druhých. O to větší je zodpovědnost anglické královny, která reprezentuje jednu velkou a významnou kulturu na tomto světě, jednu velikou a významnou politickou jednotku. 

Pokud odmítáme odpouštět - a už jsem psal, že královnu naprosto chápu, proč nemohla - nepouštíme jakési tvrdé bloky v našem srdci. Tyto  tvrdé bloky v srdci nám brání vidět věci jasně a s láskou. Opět křesťanský pojem - láska. Jazykem dharmy - soucit. Mít soucit se všemi bytostmi neznamená snažit se postarat o každou mušku, každé opuštěné dítě, každou rybku v moři. Mít soucit znamená nevytvářet bloky ve svém srdci, bloky, přes které není vidět skutečný stav věcí. Vidět skutečný stav věcí znamená opravdu milovat. Když vidíme skutečný stav věcí, víme, co máme dělat. A pak děláme to, co je v souladu s naším svědomím a co vyplývá z naší přirozené, nám vrozené  lásky a starostlivosti o všechny bytosti, o celý svět. 

Pokud chceme milovat a já vím, že skoro každý by chtěl být schopen milovat, nezbývá nám než odpustit, čili pustit, čili nechat, nechat spadnout ty bloky v srdci na zem, nechat je, aby se rozbily, překročit jejich zbytky, vykročit s čistým srdcem, dívat se jasně, vidět, co se děje. A když se děje něco nekalého, nereagovat nenávistí, ale starostlivě. Starostlivě, ale aktivně, pokud je to třeba. Starostlivě a aktivně může znamenat říct jasné "ne". "Ne" může znamenat "Miluju tě". My ale nemůžeme zařídit, aby byl každý moudrý a laskavý. Náš job, naše starost je především snažit se o to, aby v našem srdci vzniklo centrum odpuštění, lásky a starostlivosti. Nemusíme chodit do Centra lásky a soucitu, naše srdce se musí stát Centrem lásky a soucitu. A takové centrum musí produkovat reálné činy, opravdu smysluplné chování a aktivity. Když máme čisté srdce, pak i naše tělo má sílu, aby naše ruce a nohy dokázaly jít tam, kam je potřeba jít, i když to bolí nás nebo někoho jiného. Když cvičíme zazen, zdá se, že jen sedíme, nikomu tím nepomůžeme. Pokud ale cvičit zazen znamená pustit všechno zbytečné, zdrclé, zablokované, pak cvičit zazen znamená vytvářet odpuštění, vytvářet lásku a světlo. A nejlepším testem, jestli opravdu vytváříme odpuštění, lásku a světlo jsou naše vlastní činy. Není to jednoduché. Ale první krok je pustit - odpustit. Sobě, všem, všechno, tady a teď. Druhý krok je jít a vyjádřit čistotu srdce tím, co uděláme a jak to uděláme.