Proč na ničem nezáleží?

V minulém článku jsem psal o důležitosti odpuštění. Odpustit je vlastně totéž, co pustit. Když všechno pouštíme, teprve tehdy můžeme vidět jasně. Vidět jasně, co je přede mnou, je totéž co probuzení.  Buddha znamená ten, který vidí jasně. Aby mohl Buddha vidět jasně, musí všechno pustit. Musí se všeho vzdát. 

Tohle lidé často chápou špatně. Vzdát se všeho není jen materiální otázka, ale také mentální otázka. Otázka mysli. Lidé si jako buddhistu představují někoho, kdo chodí bos, kdo je chudý, kdo nic nemá. Kodo Sawaki se držel principu chudoby. Zenový mnich má být chudý. Takže Kodo Sawaki se celý život držel toho principu. To je ušlechtilé. Ale pokud nejsem zenový mnich, nemusím se držet principu chudoby. Já osobně nejsem zenový mnich. Jsem kněz, ale ne mnich. To neznamená, že hromadění peněz nebo majetku je moje životní priorita. Ale nemusím mít všechno. Co je  nejdůležitější - dokázat se nedržet žádných názorů nebo myšlenek. Nedržet se žádného chápání buddhismu. Přísně vzato buddhismus neučí nic konkrétního. Není to žádné konkrétní učení. Je to jen pravda samotná. Pravda samotná existuje sama o sobě a nepotřebuje k tomu žádnou filozofii, náboženství nebo cvičení. Nepotřebuje k tomu ani jakoukoliv definici pravdy  nebo schválení nějakých filozofů. Ona existuje sama o sobě a naše chápání pravdy je jí lhostejné. Abychom ale měli šanci se s touto pravdou, která je nezávislá na náboženství nebo filozofii, sejít, nesmíme se držet žádného učení. Držet se by znamenalo lpět na tom - tvrdit, že tak je to vždy správně. Z hlediska dharmy nic, co říkáme, neplatí definitivně. Neexistuje žádný výrok, který by byl z hlediska dharmy za všech okolností pravdivý. Mohli bychom říct třeba "Je důležité cvičit zazen". Ano, někdy to tak je. Ale stejně důležité je chápat výrok: "Není důležité cvičit zazen." Mohli bychom říct: "Je skvělé dosáhnout probuzení." A zrovna tak bychom mohli říct: "Je skvělé nedosáhnout probuzení." Z hlediska dharmy to jsou naprosto rovnocenné výroky. "Já jsem skutečný člověk". A současně "Já nejsem skutečný člověk". Ani jedno tvrzení není zcela pravdivé. Obojí je nějaké relativní hledisko. Nikdo nemůže definitivně říct, kdo jsem. I když se někdy říká, že máme poznat své pravé já, nemůžeme o tomto pravém já říct nic. A nemůžeme ani tvrdit, že jsme poznali své pravé já. "Poznal jsem své pravé já" - to je velká hloupost. "Nepoznal jsem své pravé já" - to je ještě větší hloupost.  

My lidé máme tendenci hledat, na čem opravdu záleží. Když dojdeme k závěru, že na něčem opravdu záleží, zuby nehty se toho držíme. Když někdo dojde k závěru, že je nejlepší kouřit každý den trávu, pěkně ho naštve, když mu tu trávu někdo schová. Když dojdete k závěru, že musíte každý den cvičit zazen, ale někdo se rozhodne v době, kdy cvičíte zazen, konat vojenské manévry před vaším domem, budete naštvaní, že nemůžete cvičit. Vyznavatel marihuany si dá travku a vesele se dívá na lomoz tanků a děl před jeho domem. Buddhista je frustrovaný. Když je pro vás důležité mít erekci, uděláte všechno proto, abyste měli erekci, takže nakonec erekci nemáte.  Když je pro vás důležitá romantická láska, zamilujete se, ale po rozchodu budete zničení. Prostě každý se něčeho zuby nehty drží. A lidé, kteří se ničeho nedrží a udělají si z toho životní filozofii, "laissez-faire", jsou nepříčetní, když je někdo nutí, aby něco dělali přesně podle předpisů a tradice. Laissez-faire lidé nesnáší zazen, protože musí sedět rovně - skoro hodinu! Naproti tomu lidé, kteří se zuby nehty drží pravidel, mě nemají moc rádi, protože v našem dojo je atmosféra jako u někoho v pokojíčku. Nejsme posedlí detailními pravidly klášterů. Nikdo nikoho neokřikuje.  Když se chcete podrbat, podrbete se. Ale snažíme se sedět rovně. 

Takže je důležité ničeho se nedržet. To ale neznamená dělat pokaždé něco jiného a jinak. Ničeho se nedržet neznamená chodit půl roku na mejdany, pak měsíc na zazen a pak týden na jógu. Ničeho se nedržet znamená kupříkladu cvičit pravidelně zazen a současně ve své mysli udržovat postoj - nezáleží na tom. Snažte se sedět rovně, ale když to nebude dokonalé, nezáleží na tom. Snažte se uklidnit, ale když to nejde, nezáleží na tom. Když někomu dáte mnoho věcí a on vám nepoděkuje, a naopak vám vynadá, je to jedno. Nevím, kdy umřu. To je jedno. O co se vlastně snažím? Měl bych si uvědomit, že důležité je opravdu jen to, co dělám teď. Ostatní neovlivním, tak proč se tím zabývat? Kodo Sawaki říkal: "Dělejte si starosti. Snažte se". On ale nemyslel to, že si máme dělat starosti, jaké jsme měli těžké dětství nebo abychom se snažili žít co nejdéle. On tím myslel - tady a teď se starejte. Tady a teď se neflákejte. Tady a teď na tom záleží. Právě na tomhle jediném okamžiku opravdu záleží. Nic jiného ovlivnit nemůžeme. Takže na těch dalších věcech nezáleží. Když cvičíme zazen, na našich duchovních zkušenostech nezáleží vůbec. Ani na naší budoucnosti nezáleží. Zazen bychom měli cvičit vždy jen a pouze kvůli tomu, na čem opravdu záleží, a to je tady a teď. Dharma totiž existuje jen tady a teď. Všechno ostatní je jen stín dharmy.