“Because one believes in oneself, one doesn't try to convince others. Because one is content with oneself, one doesn't need others' approval. Because one accepts oneself, the whole world accepts him or her.
Protože člověk si věří, nesnaží se přesvědčit druhé. Protože je spokojený sám se sebou, nepotřebuje souhlas druhých lidí. Protože akceptuje sebe sama, celý svět akceptuje jeho."
Tohle neřekl Kodo Sawaki, ale je to, jako kdyby někdo chtěl shrnout učení Kodo Sawakiho do několika vět. Autor toho učení je Lao C', někdo, kdo možná žil a možná napsal knihu Tao Te Ťing. Učení Tao nesmírně ovlivnilo Zen. Můžeme si všimnout, že mnoho učitelů zenu používá - ať už vědomě nebo nevědomě, upřímně nebo neupřímně - myšlenky z knihy Tao Te Ťing. Kdybych nevěřil, že Kodo Sawaki byl nesmírně autentický zenový mnich, který nikoho nikdy nekopíroval, podezíral bych ho, že své nejslavnější myšlenky ukradl Lao C'. Jenže tady nejde o to, co kdo komu ukradl, ale jestli jsme schopni jádro této moudrosti sami strávit a pak v životě pěstovat jako drahou rostlinku.
Jde tedy o to, ať už tomu říkáte Tao nebo Zen, pochopit sebe sama a přestat se snažit stát někým jiným, než původně jsme. Nemáme si věřit v tom smyslu, že se budeme chvástat nebo budeme popírat nutnost se mnohému učit. Máme si věřit, asi jako si věří straka, když si sedá na větev, nebo kocour, který si věří, že nespadne z plotu. Už jste někdy viděli, jak straka říká druhé strace - to ty jsi chytrá a drzá, já jsem málo chytrá a málo drzá. Nebo jste snad viděli kocoura, jak říká druhému kocourovi - to já jsem měl v životě nejvíc koček, ty jsi pouhý břídil, nemáš na mě. Zvíře se nesnaží přesvědčit druhé zvíře o své kvalitě. Když spolu jeleni zápasí, nejde o sebevědomí - každý jelen použije své parohy nejlépe, jak dovede. Poražený jelen uteče, ale pořád zůstává sám sebou. Vítězný jelen nečeká, že dostane medaili. Kdysi jsem se svého učitele ptal - je v pořádku, co píšu o buddhismu? Dneska je mou povinností být sám sebou. Musím psát upřímně a pravdivě. Každý se mnou může nesouhlasit. Ale já mám svůj život a nikdo ho nezná, znám ho jen já. Svou zkušenost znám jen já. Být nafoukaný znamená říkat - moje zkušenost je lepší než tvoje, moje zkušenost je hlubší. To vůbec neříkám. Nemám ponětí, jakou zkušenost mají druzí lidé. Zenový učitel nikoho nemá přesvědčovat o svém probuzení. V jeho činech se buď probuzení projeví, nebo neprojeví.
Pokud se smířím s tím, že jsem prostě nějaký člověk bez valného významu, který má svůj vlastní život a vlastní směr, možná si druzí řeknou - není to naprostý hlupák. Ale pokud budu naznačovat, že jsem něco extra, nezasloužím si, aby mě někdo poslouchal. To, co je na našem životě "extra", to je to, čím se nikdo, naprosto nikdo nemůže chlubit individuálně. To je Cesta, princip - to je něco, co je všech a nikdo si to nemůže přivlastňovat nebo se tím pyšnit. Neříkám, že člověk nemá sám o sobě žádnou hodnotu. Snažím se jen vysvětlit, že to, co je v našem životě opravdu cenné, není ten pobuda, kterému říkáme "já". Ale je to ten princip života, kterému Lao C' říkal Tao a kterému křesťané říkají Kristus a buddhisté Dharma nebo Zákon. Akceptovat sebe sama, jak to píše Lao C', znamená akceptovat Zákon v sobě. To nemá nic společného s chlubením nebo podceňováním sebe. V praxi to znamená prostě sedět, prostě si ukrojit chléb nebo prostě zavřít dveře. Dokud budeme věřit tomu, že na našem životě je něco zajímavějšího, než je ten nejobyčejnější úkon tady a teď, dotud budeme něco zvláštního hledat. A dokud budou lidé něco zvláštního hledat, dotud se budou objevovat lidé, kteří nic zvláštního nehledají. Protože objevili hodnotu toho, co je mimo zvláštní a obyčejné, mimo nahoře a dole, mimo já a ostatní.
Nemám přítelkyni, nevydělávám moc peněz, nejsem oblíbený... můžu to akceptovat? Když o sobě přemýšlím jako o člověku odděleně žijícím na tomto světě, není to moc příjemná představa. Ale když místo o sobě přemýšlím o principu Života, který mi byl darován, tak jak byl darován všem bytostem a věcem v celém vesmíru, jsem velmi šťastný člověk. Lao C' možná neměl na mysli to, že nás akceptuje celý svět, ale že nás akceptuje celý vesmír. Když akceptujeme sami sebe, celý vesmír nás bere pod svou ochranu. Takže se pak můžu napít vody, když mám žízeň.
No comments:
Post a Comment