Píšu pořád tentýž článek

Od malička si povídám sám se sebou. A je mi se mnou dobře - většinou. Co se změnilo v roce 1992, bylo to, že jsem dostal klíč od pokladnice, které se v buddhismu říká dharma. Tady máš klíč - ale nikdo tu pokladnici za tebe otvírat nebude. To byla zpráva, kterou jsem dostal v rámci svého třítýdenního sesshinu v jednom americkém zenovém klášteře. Od té doby píšu sám sobě, abych se povzbudil a ten klíč použil. Abych znovu a znovu otvíral dharmu. A že jsem ten klíč velmi často ignoroval! Někdy ležel zapadlý někde v almaře celé měsíce...  Proto jsem hledal učitele, kteří by mi pomohli na ten klíč nezapomínat. Opravdu ho denně používat. A když nepomůže nic jiného, pomůže aspoň to, že si článkem sám sobě připomenu, abych ten klíč zase použil... aby nezrezivěl.     

A někdo by mohl namítnout, že je to pořád jenom o tom, co chci já a že se to netýká druhých. Když už ten klíč použijete - když otevřete pokladnici dharmy, pak se to sakra týká druhých, týká se to všech. Od toho tu dharma je. Je univerzální a platí pro všechny. Takže otevřít pokladnici dharmy je stejné jako "otevřít okno já". To znamená, že vyvětráte zatuchlé já a otevřete se dharmě. To znamená, že vaše ztuhlé představy a pocity o vlastním životě, o vaší životní situaci, vaše názory, vaše myšlenky, nahradí dharma. To zní velmi vznešeně. Představujete si možná, že když nějaký člověk nahradí své běžné já dharmou, stojí před vámi svatý. Ve skutečnosti máte tu čest s nějakou obyčejnou situací. Ten člověk třeba vypne topení nebo otevře okno nebo uvaří čaj. Na to mi můžete samozřejmě namítnout, že to dělá každý. Ale existuje běžná obyčejnost a posvátná obyčejnost. Běžná obyčejnost znamená, že si nevážíme toho, že děláme něco obyčejného, nepovažujeme to za důležité. Když jsme ale v jednotě s dharmou, jakákoliv obyčejná věc, kterou děláme, je posvátná. Z vnějšku nepoznáte, že to ten člověk tak cítí. Ale uvnitř toho člověka je čisté srdce. Když sami máte čisté srdce a něco děláte, možná si toho nevšimnete. Ale zpětně si uvědomíte, že vás nic netížilo, nic neobtěžovalo, nic nezatemňovalo vaši mysl a nebyli jste otupělí nějakou "velkou záležitostí" nebo otupení nudou nebo leností. 

Někdy mi lidé řeknou - ty jsi buddhista, takže věříš na reinkarnaci? Nebo - ty jsi buddhista, takže nejíš maso? Nebo ty jsi buddhista, takže se nemůžeš zlobit? Nebo ty jsi buddhista, takže nic nemáš? Nebo ty jsi buddhista, takže nevěříš v Boha?  V zenu jde o něco jiného - je to určité uchopení Buddhovy zkušenosti a aplikace této zkušenosti v našem životě, není to předem daný seznam pravidel neb o poučiek, podle kterých má člověk žít. V zenu jde, vznešeně řečeno, otevřít pokladnici dharmy. To znamená otevřít okno já a vstoupit do světa, kde platí něco mnohem jasnějšího a hlubšího než jsem "já". 

Neděste se radikálních tvrzení jako "dosáhnout osvícení" nebo "odhodit svoje já" nebo "nemít ego". Dharma není rozkaz "svléknout do naha!" Buddhistická praxe není vojenský výcvik. Nikdo vás do ničeho nenutí. Ale pokud někdy narazíte na klíček k pokladnici dharmy a nebudete se bát ten poklad otevřít, objeví se před vámi úplně nový pohled na věci.  A vy ucítíte osvobození od jakéhosi rigidního "já" a radost. Možná že už jste už něco takového někdy cítili, možná je to součástí vašeho každodenního života.  Pak snad cítíte, že dharma není nutnost nebo povinnost, ale pozvání. Zkuste otevřít okno já. Nikdo po vás nechce, abyste se stali někým jiným. Nikdo po vás nechce, abyste byli svatí, osvícení, moudří...Pokud ale narazíte na dharmu, budete se přirozeně chtít vracet do takového místa. Pak nebude zas tak moc záležet na tom, jestli vás někdo romanticky miluje, nebo jestli máte velký dům nebo jestli si vás lidé váží. Nebude záležet na tom, jestli si o vás lidé myslí, že jste úžasný člověk. Bude záležet na něčem mnohem  hlubším. Bude záležet na něčem, co všemu dává nový smysl a zobrazuje věci ve zcela novém světle.