Pokud se chceme stát tělem buddhy a myslí buddhy, pak v naší mysli nesmí zůstat ani náznak myšlenky, názoru nebo nějakého osobního dojmu. A s touto myslí, která se ničeho nedrží, pak hýbeme svým tělem. Někdo věří tomu, že stačí cvičit zazen a naše mysl se sama od sebe stane myslí buddhy, probuzenou myslí. Ale pokud vědomě nehledáme cesty, jak odstranit názory a myšlenky, na kterých lpíme, pak budeme cvičit zazen současně s nejrůznějšími názory - například budeme věřit, že existuje nějaké osvícení v budoucnu nebo že bychom se měli zbavit svých iluzí jednou provždy. Ale když se takových názorů držíme, pak necvičíme s tělem buddhy, ani s myslí buddhy, ale s tělem obyčejného člověka, který hledá klid, a s myslí obyčejného člověka, který hledá nějakou abstraktní pravdu života.
Uskutečnit tělo a mysl buddhy znamená, že cvičíme s tělem, které je samo o sobě od začátku tělem Buddhy, a s myslí, která je sama od začátku, než ji začneme zakalovat vlastními hledisky, myslí Buddhy. Protože se naše iluze a myšlenky samozřejmě znovu a znovu objevují, my je v pozici zazenu a v každodenních činnostech znovu a znovu odhazujeme - jako nepotřebné, jako něco, co není naše vlastní podstata. V naší praxi tedy nesmí ulpívat žádné slovo, žádná myšlenka, když uskutečňujeme probuzení během zazenu nebo každodenních úkolů. Ani myšlenka jako dharma, buddha nebo náboženství. Mysl probuzení nemá žádné místo pro takové myšlenky. A tělo probuzení nemá žádné místo pro cokoliv, co by nebylo vlastní našemu tělu tak, jak je.
Je rozdíl mluvit o dharmě, aby myšlenka "dharma" ustoupila tomu, čemu pouze říkáme "dharma", a je rozdíl uskutečnit dharmu, která není popsatelná slovy. Je rozdíl mezi definicí a zkušeností. Je rozdíl mezi náboženstvím, které obětuje vlastní hodnoty, aby bylo krystalicky čisté a pravdivé, a náboženstvím, které na první místo klade samo sebe. Jak křesťanství, tak i buddhismus musí být pouze způsoby jak překročit konkrétní vymezení křesťanství nebo buddhismu, aby tu pak nastala ona univerzální skutečnost, ve které je místo pro jakékoliv vyznání, jakékoliv lidi nebo bytosti.
Kristus je teprve Kristem, kdy se vzdává sebe sama ve jménu Cesty, Pravdy a Života. Kristus se objevuje vlastně teprve tam, kde už není ani Kristus. Tedy Kristus je tak univerzální, že překonává jakékoliv kategorie, včetně kategorie, pojmu, jména "Kristus". Volně řečeno s františkánským myslitelem Richardem Rohrem - abychom se mohli sejít s pravým Kristem, musíme se vzdát poslední představy o Kristu - a naprosto stejně to platí u Buddhy. Protože Buddha není živý, pokud je pouhou myšlenkou nebo konceptem nebo pokud v naší mysli zůstala jen sebemenší pochybnost o vlastním probuzení nebo naopak sebemenší jistota o vlastním probuzení. Buddha se objevuje jedině tady, v tomto okamžiku - kdy jakékoliv pomyšlení na buddhu nebo klam odpadlo a je tu pouze čistá skutečnost bez hodnocení. V tom okamžiku tu je Buddha sám, ovšem my na tohoto živého Buddhu nemůžeme poukázat, protože není objektivní. A nemůžeme ho ani subjektivně cítit uvnitř, protože není ani subjektivní.
Je ale naprosto možné tohoto Buddhu projevit, vyjádřit. (Něco udělejte. Hlavně nezapomeňte uklízet, větrat, oblékat se, převlékat se, zamknout, vypnout mobil a manifestovat mnohé další formy probuzení). Nikoliv tedy slovy vyjadřujte Pravdu - stejně jako já nemůžu vyjádřit Pravdu tímto článkem, není šance - protože tu nejde o slova, nejde tu o náboženství, jde pouze a pouze o probuzení tady a teď, čisté a nezachytitelné - a přesto takové probuzení může ohlušit nebo bolet - zkuste ledovou sprchu nebo si vylijte na ruku vařící vodu - pokud nejste masochisti, zkuste jít na záchod a prostě spláchnout. Tak zakusíte dharmu beze slov, bez učení, dharmu všech buddhů, kteří byli před vámi a kteří přijdou po vás.
No comments:
Post a Comment